Děti už nechtějí trávit prázdniny u mobilů a počítačů. Samy si vyhledávají aktivity a chtějí jezdit na letní tábory

Zájem o tábory zůstává i letos vysoký. Nejžádanější letošní letní turnusy jsou obsazené z 90 až 95 %, a to už před začátkem sezony. Jde hlavně o tradiční dvoutýdenní tábory, sportovní a adrenalinové programy a akce na osvědčených místech, které rodiče znají z minulých let. Stejnou stabilitu ukazuje i celkový rozsah nabídky: táborů se účastní zhruba 250 000 dětí ročně a v nabídce je jich více než 2 200, stejně jako loni.

Asi 90 % táborů pořádaných členy České rady dětí a mládeže (ČRDM) jsou pobytové tábory, jen malá část z nich je příměstských. Poslední volná místa zbývají spíš u pozdějších termínů nebo obecnějších táborů, ty specifičtější a oblíbenější typy se plní jako první. Termíny si navíc rodiče letos museli přeskládat i kvůli zkrácení školního roku o čtyři dny, což poptávku po volných místech ještě zvýšilo.

Co je za cenou tábora

Podle vlastní analýzy ČRDM klesla loni průměrná cena tábora na den z 291 Kč na 282 Kč, ačkoliv komerční tábory, které pořádají firmy nebo cestovní kanceláře s placeným personálem, naopak zdražily zhruba o pět procent. Tábor se stany na 14 dní vyjde rodiče na 3 000 až 5 000 Kč, ty komerční pak na 8 000 a výš. Nekomerční tábory většinou organizují spolky nebo skautské oddíly s dobrovolníky.

Nekomerční stanový tábor na 14 dní vyjde na 3 000 až 5 000 Kč , ...

Tábory ve stanech jsou v průměru levnější o zhruba 200 Kč/den než tábory v budovách. Cenu také snižují dotace, které využívá až 37 % pořadatelů táborů. Tyto faktory se pak promítají do finální ceny: příměstské tábory na týden se ve větších městech i menších obcích pohybují od 3 000 Kč do 5 000 Kč. Za dvoutýdenní pobyt tak rodič může podle svých preferencí zaplatit od 3 500 Kč až do 16 000 Kč, část z ceny si lze nechat proplatit pojišťovnou.

Které tábory táhnou

Podle předsedy Asociace dětské rekreace Miroslava Topinky roste zájem o sportovní, adrenalinové, ale dokonce i zahraniční tábory u moře. Přesto dominují všeobecně zaměřené tábory, kde mají děti vyžití v přírodě, kreativní aktivity i klasické táboráky. Obliba stanového ubytování na louce loni dokonce stoupla. Oblíbené zůstávají i turistické, hasičské a vodácké tábory s přespáváním na různých místech.

Nabídka jde ovšem s dobou a letos se třeba objevují tábory zaměřené na Stranger Things, Minecraft nebo Roblox, tedy na to, co děti aktuálně hrají a sledují. U IT táborů se děti učí i základy programování, což ukazuje, jak se dnešní tábory budují i kolem konkrétní dovednosti. Což dokazují i výtvarné, muzikálové, koňské, airsoftové i parkourové programy. Každý cílí na jinou skupinu dětí podle toho, co je baví. U rodičů jsou pak oblíbené i jazykové tábory, zejména ty, které pořádají třeba univerzity.

Táborák s kytarou k táborům stále neodmyslitelně patří , ...

Více než třetina táborů má mezi účastníky i děti se specifickými potřebami, třeba ADHD, Aspergerovým syndromem nebo fyzickým handicapem. Na jejich přítomnost jsou tábory připravené. Jak se se specifickými potřebami na táborech vypořádat, řeší i rodiče v diskuzích.

V nich si třeba maminky pochvalují tábory, kde byly děti rozdělené podle věku, ale při táborových hrách byly společně a starší pak pomáhali mladším. Jiná maminka doporučuje pro úzkostné děti nebo děti se specifickými potřebami spíše oddíl, který už zná, například skauty nebo kroužek, kam docházelo.

Mobily na táboře

Čím dál tím víc táborů omezuje při pobytech používání mobilů. Ve stanových táborech může například mobil používat přibližně 5 % dětí. Organizátoři táborů děti vedou k větší orientaci k přírodě, a tak jde regulace mobilů ruku v ruce s konceptem tábora.

Adrenalinové a sportovní tábory letos táhnou nejvíc , ...

Přesto to nevypadá, že by dětem odpojení od mobilu vadilo natolik, aby to snížilo zájem o tábory jako takové. Jakmile tam jednou jsou, organizátoři si všímají, že jim to nevadí. Podle organizátora táborů Davida Voráče mívají strach z neznámého prostředí častěji rodiče než samotní táborníci, a to platí i pro odpojení od telefonu.

Psycholog Jonathan Haidt v knize Anxious Generation popisuje, jak jsou dnešní děti mnohem víc hlídané a chráněné než generace před nimi, zatímco v digitálním světě zůstávají v podstatě bez dozoru. Tábor je tak jedním z mála míst, kde dítě získá opravdovou samostatnost. Dítě si samo zajde na záchod, zabalí si věci nebo vyřeší konflikt s ostatními, ale zároveň mu někdo jiný než ono samo řekne, že mobil zůstane schovaný v tašce. Možná právě tato kombinace dělá z táborů dnes cennější zkušenost než dřív.