Peníze od prarodičů patří dítěti, nikoli rodičům. Když je utratí pro vlastní potřebu, může je po nich později chtít zpátky, varuje právník

Prarodiče svým vnoučatům mnohdy odkládají peníze bokem. Jakmile jim ale darují například 50 000 korun a rodiče za ně koupí třeba novou pračku, vnuk může po dosažení svéprávnosti po rodičích legálně požadovat peníze zpět. Mezi drobným kapesným a většími dary je však podle zákona zásadní rozdíl. 

Komu dar právně patří? 

Zákon v případě darů mluví vcelku jednoznačně. Peníze darované konkrétní osobě patří právě této osobě, ne někomu jinému. Pokud tedy babička výslovně dá peníze vnukovi, právně jde o dar mezi babičkou a vnukem. Rodiče do této transakce vstupují pouze jako zákonní zástupci dítěte, kteří mají povinnost se o dar postarat, ale nestávají se vlastníky finančních prostředků. 

Úplně totožná je situace v případě, kdy rodiče vkládají peníze na účet svého potomka. „Připsáním finanční částky ve prospěch spořicího účtu nezletilého se v podobě pohledávky za spořitelnou stává tato částka majetkem nezletilého, jenž mají rodiče nezletilého spravovat s péčí řádného hospodáře,“ uvedl senát Nejvyššího soudu v několik let starém rozsudku, kde potvrdil, že jakmile rodič pošle peníze na účet vedený na jméno dítěte, přecházejí peníze automaticky do vlastnictví dítěte. 

Rodiče jsou správci, ne vlastníci

Klíčovým právním ustanovením je v případě majetku dítěte § 896 odst. 1 občanského zákoníku, který doslova říká, že: „Rodiče mají povinnost a právo pečovat o jmění dítěte, především je jako řádní hospodáři spravovat. S peněžními prostředky, o kterých lze předpokládat, že nebudou zapotřebí k úhradě výdajů souvisících s majetkem dítěte, musí bezpečně nakládat.“

Platí tedy, že rodiče musí o majetek dítěte pečovat tak, aby to bylo v zájmu dítěte a s péčí řádného hospodáře. Zároveň musí k penězům přistupovat s ochranou před ztrátou a znehodnocením, takže investice do rizikových instrumentů, jako jsou kryptoměny, bývají v zásadě právně problematické. S výjimkou takzvaných „běžných záležitostí“ navíc rodiče potřebují podle § 898 NOZ k právnímu jednání, které se týká existujícího nebo budoucího jmění dítěte, také souhlas soudu. 

V praxi to znamená, že každodenní nákupy rodiče pochopitelně provádějí bez soudního souhlasu, ale významnější kroky (prodej nemovitosti dítěte, některé případy předčasného ukončení stavebního spoření atd.) již mohou vyžadovat schválení opatrovnickým soudem. 

Kapesné, nebo větší dar? 

V praxi je obvykle poměrně složité nastavit jasné hranice, od jaké částky vlastně finanční dary řešit a jak s nimi nakládat – zákon totiž limity nijak explicitně nestanovuje. Obvykle platí, že drobné kapesné, které dítě dostává, využívá samo na nákup sladkostí, svačin do školy nebo třeba návštěvu kina se spolužáky. Tato částka (obvykle do 1 000 Kč) se nikde neeviduje, rodiče ji nikde neukládají a nikdo v praxi takovou situaci ani neřeší. 

Co se týče středně velkých darů, řekněme od jednoho do deseti tisíc korun, situace je o něco komplikovanější. Správně by je rodiče měli evidovat a spravovat pro dítě – například uložit na dětský spořicí účet nebo na stavební spoření. Použití pro rodinné výdaje (například na nákup potravin) je právně sporné, ale v běžné praxi se toleruje a opět by málokoho napadlo situaci řešit, pokud jsou peníze fakticky použity ve prospěch dítěte. 

Pokud ale jde o velké dary v řádu desítek tisíc, jednoznačně by měly být uloženy jako úspory dítěte. Použití pro výdaje rodičů bez souhlasu příslušného soudu je porušením povinností rodičů jako správců a dítě může po dosažení svéprávnosti požadovat vrácení peněz nebo náhradu škody.

Rodiče mají povinnost spravovat majetek dítěte jako řádní hospodáři a bezpečně jej uložit. , ...

Co s penězi udělat? 

Na místě rodičů je nejspolehlivějším způsobem, jak peníze prarodičů pro dítě uložit, buď stavební spoření, nebo dětský spořicí účet vedený na jméno nezletilého – ideální je samozřejmě vybrat takový instrument, který disponuje rozumným úrokem a nízkou mírou rizika. Jelikož mají rodiče povinnost řádného hospodáře, rizikové investice do spekulativních akcií nebo kryptoměn mohou být právně problematické. 

„Dítě může vlastnit majetek od narození. Peníze z dědictví, daru, výdělku nebo soutěže patří dítěti, nikoli rodičům. Rodiče majetek dítěte spravují jako součást rodičovské odpovědnosti a musí jednat jako řádní hospodáři. Běžné věci mohou vyřizovat sami, ale u zásadních úkonů, například prodeje nemovitosti, odmítnutí dědictví nebo uzavření úvěru, potřebují souhlas soudu. Po nabytí plné svéprávnosti musí rodiče dítěti spravovaný majetek předat a na žádost vyúčtovat správu,“ shrnuje situaci JUDr. Ondřej Preuss, Ph.D. z platformy Dostupný advokát. 

V praxi samozřejmě žaloby na vlastní rodiče téměř nikdo neřeší. Právně tato možnost však existuje, a pokud nastane nějaká konfliktní rodinná situace (rozvod, špatné vztahy, nespravedlivé rozdělení dědictví), může k tomu skutečně dojít.