Češi sbírají tuto houbu jako delikatesu. Její vzhledově blízký příbuzný je smrtelnější než muchomůrka

Mezi jedlé druhy, u kterých dochází k záměnám bohužel poměrně často, se řadí například ucháč obrovský. Zejména nedostatečně informovaní houbaři si jej mohou relativně snadno splést s příbuzným ucháčem obecným, jehož konzumace může za určitých okolností skončit dokonce i smrtí. Jelikož se houbařská sezona pomalu rozjíždí, je vhodné se naučit tyto dva druhy spolehlivě rozeznávat – nebo se jejich sběru a konzumaci raději zcela vyhnout. 

Ucháč obrovský: Jedlá houba, která je považována za delikatesu 

Pokud máte v plánu sbírat ucháče, je potřeba pátrat po těch s přívlastkem „obrovský“. V atlasech hub je můžete objevit rovněž pod latinským názvem Gyromitra gigas. 

Tento druh je považován za jedlý, nicméně i v tomto případě je vhodné dbát zvýšené opatrnosti. Odborníci doporučují tuto houbu důkladně tepelně zpracovat, neboť existuje podezření, že určité množství jedovatých nebo toxických látek se může vyskytovat ve všech druzích ucháčů – tedy včetně ucháče obrovského. 

„Sběr ucháče obrovského (Gyromitra gigas) lze doporučit jen zkušeným houbařům, kteří jej spolehlivě odliší od jedovatého ucháče obecného,“ napsal Karel Tejkal pro portál myko.cz, který spravují členové České mykologické společnosti (ČMS). Dodal, že ucháče obrovské je před kuchyňskou úpravou vhodné spařit horkou vodou, tuto vodu scedit a houby následně důkladně tepelně upravit.

Ucháč obrovský bývá světlejší. , ...

Jak ucháče obrovské poznat? 

V první řadě je vhodné zmínit, že jedlý ucháč obrovský je vzácnější než jeho jedovatý „rodinný příslušník“. I proto je nezbytné dbát zvýšené opatrnosti – existuje o poznání vyšší pravděpodobnost, že v lesích narazíte spíše na jedovatého ucháče obecného. 

Hned zkraje může k identifikaci pomoci velikost houby. Ucháče obrovské, jak napovídá již jejich samotný název, jsou zpravidla výrazně větší než ucháče obecné. 

Co se týče třeně, ten bývá zpravidla krátký a tlustý. Je nepravidelně válcovitý, jemně vločkatý, dutý nebo komůrkovitý. Obvykle má bělavou nebo světle okrovou barvu. Klobouk bývá široký, přibližně kulovitý a nepravidelně zprohýbaný. Záhyby připomínají mozkovou kůru, nicméně to platí i pro ucháče obecného. 

Klíčová je tedy především velikost, a dále pak barva, která bývá světlejší než u jedovatého ucháče. 

 „Bývá daleko větší, klobouk má až 2 cm vysoký a 15 cm široký, celkově světlejší, okrový nebo okrově hnědý,“ informoval v rámci svého vyjádření pro Český rozhlas mykolog Zdeněk Hájek. 

Dále pak platí, že ucháč obrovský roste spíše pod listnatými stromy. Mohou se však objevit i výjimky, takže tento faktor ke spolehlivé identifikaci nestačí. 

Ucháč obecný: Jedovatý příbuzný, který může způsobit těžké otravy 

Ucháč obecný rovněž svým tvarem připomíná mozkovou kůru, avšak na rozdíl od ucháče obrovského je vždy označován za jedovatý. 

V tomto druhu byla totiž nalezena jedovatá látka gyromitrin, která může způsobit akutní otravu. V kyselém prostředí žaludku je gyromitrin hydrolyzován na toxin monometylhydrazin, který je považován za karcinogenní (jeho konzumace zvyšuje riziko rozvoje rakoviny) a teratogenní (může způsobovat vývojové vady).

K akutní otravě může dojít kvůli rozkladu jaterních buněk a červených krvinek. Zaznamenána jsou i úmrtí. 

Množství jedu se však může lišit v závislosti na faktorech jako prostředí, počasí apod. 

"Je s podivem, že někteří lidé tuto houbu konzumují bez následků, ale u jiných dochází i k těžkým otravám,“ uvedl dále pro Český rozhlas Plzeň Hájek. 

Ucháč obecný je jedovatý. , ...

Čím je ucháč obecný charakteristický?   

Jedovatý ucháč obecný je možné rozpoznat mimo jiné podle menšího vzrůstu. Jeho klobouk zpravidla dosahuje šířky 4 až 10 centimetrů. 

Dalším identifikačním znakem je barva, která bývá spíše hnědá až kaštanová. 

Ucháče obecné se většinou vyskytují v jehličnatých lesích, a to na písčitých půdách. Nejčastěji se objevují pod borovicemi, avšak můžete na ně narazit i pod jinými stromy. 

V každém případě platí, že pokud si nejste stoprocentně jistí, ucháče v žádném případě nekon­zumujte. Při pochybách je vhodné se obrátit na mykology, které mohou s identifikací pomoci.