Podmořské úložiště oxidu uhličitého v Norsku se brzy stane realitou

Norská státní ropná společnost Equinor rychle pokračuje v přípravách pro výstavbu prvního podmořského úložiště oxidu uhličitého z průmyslu. V současné době je tak podle informací společnosti uzavřena už většina potřebných smluv na výstavbu tohoto projektu. Po dokončení by mělo trvalé podmořské úložiště CO² pojmout až 1,5 milionu tun skleníkového plynu ročně.

Práce by měly naplno začít v příštím roce

Už v příštím roce by se po podpisu všech smluv měl projekt Northern Lights tedy Polární záře jak jej firma pojmenovala spustit a zahájit práce přímo na moři. Některé přípravné práce na projektu ale už byly spuštěny na začátku letošního roku.

Průkopnický projekt, který by měl pomoci Norsku snížit emise skleníkového plynu vypouštěného do atmosféry vlastním průmyslem a pomoci tak rychleji začít plnit Norské cíle v oblasti globální změny klimatu by měl být dokončený do roku 2023. Následně by měl zatím v testovacím provozu začít ukládat a trvale skladovat emise uhlíku.

Oxid uhličitý bude do podmořských úložišť čerpán 100 kilometrů dlouhým plynovodem z Energiparken v Øygarden, kde bude stát mezisklad pro ukládání plynu. Právě do tohoto skladu bude nejspíše přivážen za pomocí tankerů.

Stejná společnost, která se stala dodavatelem plynovodu z meziskladu přímo do místa injektáže bude navíc instalovat i 36 kilometrů dlouhé ovládání z ropného pole Oseberg. Právě odtamtud by totiž měly být veškeré práce na trvalém uskladnění oxidu uhličitého řízeny.

Podmořská úložiště pomohou v boji se změnou klimatu

Právě podmořská uložiště jako je právě to připravované norským Equinorem mohou být jedním ze způsobů efektivního a trvalého uložení oxidu uhličitého, který by se jinak uvolňoval do atmosféry a tam pokračoval v prohlubování klimatické změny. Norsko stejně jako několik dalších zemích a společností tak v těchto způsobech uložení vidí jednu z možností boje proti změnám globálního klimatu.

V budoucnu se navíc očekává masivnější rozšíření těchto projektů a jejich propojení s technologiemi na zachycování oxidu uhličitého. Ten by tak mohl být odstraňován přímo z ovzduší, čímž by se zabránilo jeho uvolnění do atmosféry a podpoře globálního oteplování.

Současné projekty, které již dávno nejsou jen představami inženýrů ale konečně přecházejí i do realizačních fází by tak v budoucnu mohly ukládat nejrozšířenější skleníkový plyn jak pod zem tak i pod mořskou hladinu. To má ale už dnes mnoho kritiků, kteří se obávají o trvanlivost tohoto řešení, které by nám v případě pohybu podmořského dna mohlo uvolnit velké množství dříve uvolněného plynu. Podle odborníků jsou ale tyto obavy liché.