Kalifornská společnost chce vyrábět baterie s výdrží tisíce let. Díky vyhořelému jadernému palivu
Vyhořelé palivo z jaderných elektráren by mohlo v budoucnu najít využití. Kalifornská společnost NDB by jej totiž chtěla využít pro „pohon“ nejen tužkových baterií. Váš telefon by tak mohl vydržet nabity až 28 000 let. Jak moc je to reálné?
Neuplyne snad ani týden aniž by vědci nebo výzkumníci soukromých společností nepředstavili nové „revoluční“ způsoby výroby baterií, které budou mít delší výdrž, budou stabilnější a ještě kompaktnější než kdy dříve.
Aktuální baterie, kterou by v budoucnu chtěli vyrábět lidé z kalifornské společnosti NDB (Nano Diamond Battery) se přeci jen od běžných novinek liší. Firma totiž chce vyrábět baterie, které budou ke svému fungování používat jaderný odpad, tedy ten vzniklý v jaderných elektrárnách, který nebyl úplně vypotřebován ale dnešní technologie jej ještě v elektrárně využít neumí a tak se v podzemních úložištích ukládá na budoucí časy.
Plán společnosti sice může znít jako hudba budoucnosti a pro některé dokonce jako sci-fi a ještě o to více nebezpečný, podle vývojářů je ale plán proveditelný a bezpečný, což potvrzují i některé výzkumy.
Standardní tužkové baterie s nestandardní výdrží – 28 000 let
NDB by chtěla k výrobě použít grafit právě z jaderných elektráren, ten je ale velmi nebezpečný a špatně se skladuje. Firma by jej tedy pro výrobu baterie očistila a použila k výrobě diamantů z radioaktivního uhlíku C-14. Ten by byl navíc obalen další diamantovou vrstvou relativně bezpečného izotopu C-12.
Tímto způsobem by podle společnosti mělo být možné vyrobit články,
které by se snadno implementovaly do jakéhokoliv typu standardních
tužkových baterií jako jsou AA, AAA a další. Jejich
záření by mělo být minimální a tak neškodné svému
okolí. Překvapující by navíc byla výdrž baterií, která
by měla dosáhnout až 28 000 let.
Pokud by se společnosti podařilo tento opravdu trochu jiný koncept baterie
dotáhnout až do zdárného konce, mělo by lidstvo rozhodně
vyřešeno velké množství problémů ohledně emisí skleníkových
plynů, spalování fosilních paliv a dalších. Ovšem pokud se na
koncept podíváme z bližšího hlediska, nejde už o zase tak neznámé
technologie, britská univerzity University of Britsol už totiž tuto
technologii zkoumá několik let.
Bude bezpečné zpracovat velké množství „vyhořelého“ jaderného paliva?
Další otázkou, která by ale bezesporu vyvstala by ale byla bezpečnost zpracovávání jaderného paliva, které je dnes opravdu silně střeženo na každém kroku – jak by tedy vypadala jeho úprava soukromou společností ve velkém množství při výrobě baterií tedy zůstane alespoň prozatím otázkou.
Při využití nové baterie na vyhořelé jaderné palivo by navíc
odpadla starost o těžké kovy současných baterií, které
jsou velkým problémem pro životní prostředí zemí ve kterých se
těží a mají i značné sociální dopady na místní obyvatele.
Vědci se tak stále snaží těchto prvků z baterií zbavit či jejich
množství alespoň minimalizovat. Naposledy se o to pokoušeli vědci
z univerzity v Texasu, kteří se snažili zbavit
velmi vzácného kobaltu.
V globálním měřítku by také jistě odpadla starost o recyklaci
baterií a akumulátorů, které jsou právě díky tomu, že končí
na skládkách, velkým problémem pro životní prostředí včetně
podzemních vod. V Evropě, která je v recyklaci na špici je momentálně recyklováno
okolo 50 procent baterií – většina států a kontinentů je na tom
ale s recyklací mnohem hůře.
