Kalifornská společnost chce vyrábět baterie s výdrží tisíce let. Díky vyhořelému jadernému palivu

Neuplyne snad ani týden aniž by vědci nebo výzkumníci soukromých společností nepředstavili nové „revoluční“ způsoby výroby baterií, které budou mít delší výdrž, budou stabilnější a ještě kompaktnější než kdy dříve.

Aktuální baterie, kterou by v budoucnu chtěli vyrábět lidé z kalifornské společnosti NDB (Nano Diamond Battery) se přeci jen od běžných novinek liší. Firma totiž chce vyrábět baterie, které budou ke svému fungování používat jaderný odpad, tedy ten vzniklý v jaderných elektrárnách, který nebyl úplně vypotřebován ale dnešní technologie jej ještě v elektrárně využít neumí a tak se v podzemních úložištích ukládá na budoucí časy.

Plán společnosti sice může znít jako hudba budoucnosti a pro některé dokonce jako sci-fi a ještě o to více nebezpečný, podle vývojářů je ale plán proveditelný a bezpečný, což potvrzují i některé výzkumy.

Standardní tužkové baterie s nestandardní výdrží – 28 000 let

Tímto způsobem by podle společnosti mělo být možné vyrobit články, které by se snadno implementovaly do jakéhokoliv typu standardních tužkových baterií jako jsou AA, AAA a další. Jejich záření by mělo být minimální a tak neškodné svému okolí. Překvapující by navíc byla výdrž baterií, která by měla dosáhnout až 28 000 let.

Pokud by se společnosti podařilo tento opravdu trochu jiný koncept baterie dotáhnout až do zdárného konce, mělo by lidstvo rozhodně vyřešeno velké množství problémů ohledně emisí skleníkových plynů, spalování fosilních paliv a dalších. Ovšem pokud se na koncept podíváme z bližšího hlediska, nejde už o zase tak neznámé technologie, britská univerzity University of Britsol už totiž tuto technologii zkoumá několik let.

Bude bezpečné zpracovat velké množství „vyhořelého“ jaderného paliva?

Při využití nové baterie na vyhořelé jaderné palivo by navíc odpadla starost o těžké kovy současných baterií, které jsou velkým problémem pro životní prostředí zemí ve kterých se těží a mají i značné sociální dopady na místní obyvatele. Vědci se tak stále snaží těchto prvků z baterií zbavit či jejich množství alespoň minimalizovat. Naposledy se o to pokoušeli vědci z univerzity v Texasu, kteří se snažili zbavit velmi vzácného kobaltu.

V globálním měřítku by také jistě odpadla starost o recyklaci baterií a akumulátorů, které jsou právě díky tomu, že končí na skládkách, velkým problémem pro životní prostředí včetně podzemních vod. V Evropě, která je v recyklaci na špici je momentálně recyklováno okolo 50 procent baterií – většina států a kontinentů je na tom ale s recyklací mnohem hůře.