Dvě mouchy jednou ranou. Technologie amerických vědců využívá plastový odpad k zachycení oxidu uhličitého
Američtí vědci vytvářejí novou technologii, která by mohla pomoci s řešením dvou velkých ekologických problémů zároveň. Jejich nový postup umožňuje plastovému odpadu zachycovat ze vzduchu emise oxidu uhličitého, které je možné snadno dál využít.
Emise oxidu uhličitého a plastový odpad patří k jedněm z největších ekologických problémů dnešní doby. Na skládkách ale bohužel i v přírodě se tak objevují miliony tun plastového odpadu, který je velkým problémem pro životní prostředí. Současně s tím z komínů unikají do atmosféry obrovské emise oxidu uhličitého – hlavního skleníkového plynu. Proces, který vyvíjí vědci z Riceovy univerzity v USA by ale mohl pomoci s částečným řešením problému.
Technologie by mohla snížit ceny filtrů na CO2
Nová technologie, kterou nyní odborníci vyvíjí na základě běžně využívaného procesu recyklace plastů takzvanou pyrolýzou by mohla umožnit plastovému odpadu zachycovat emise oxidu uhličitého. Jeden velký ekologický problém by tak mohl pomoci s řešením problému dalšího.
Technika výroby plastu, který zachycuje emise silného skleníkového plynu je přitom vcelku jednoduchá. Začíná rozemletím plastového odpadu na prášek, který se smísí s octanem draselným. Následně dochází k zahřátí směsi na 600 °Celsia po dobu 45 minut.
Po dokončení procesu se plastový prášek změní na částice sorbentu, který má mikroskopické póry. Právě díky nim je pak plastový odpad schopný zachycovat molekuly oxidu uhličitého ze vzduchu. Podle zprávy vědců je tak možné, aby plastový odpad zachytil až 18 procent své vlastní hmotnosti v oxidu uhličitém.
Dalším zahřátím plastového odpadu na přibližně 75 °C je pak možné zachycený oxid uhličitý opětovně uvolnit. Ten by tak mohl být dále použitý při výrobě stavebních materiálů, paliv a dalších produktů. Samotný plastový sorbent je pak možné opakovaně použít, jelikož póry se znovu otevřou a mohou opětovně zachycovat CO2.
Podle vědců jsou na zachycování oxidu uhličitého vhodné především plasty, které lze obvykle chemicky velmi těžce recyklovat. Pro zachycování CO2 tak mohou být ideální plasty typu polypropylen či polyetylen s vysokou i nízkou hustotou.
Pokud by se technologii podařilo kompletně uvést do praxe, mohlo by to snížit cenu filtrů, které ze spalin odstraňují oxid uhličitý. Současný proces, který k odstraňování CO2 využívá sloučenin známých jako aminy totiž stojí až 3 500 korun za tunu. Oproti tomu využití plastového sorbentu by tuto cenu snížilo i pod 500 korun. Sorbent z plastových odpadů by měl mít navíc podle vědců i delší životnost.
