Vodíkové plány EU jsou spíše z říše snů než realitou, ukazuje zpráva
Současné cíle Evropské unie ohledně vodíku jako paliva, které by mělo výrazně snižovat emise skleníkových plynů v mnoha oblastech, jsou podle odborníků nereálné. Jak ukazuje zpráva výzkumných institucí, aktuální plány EU jsou spíše z říše snů než realitou.
Ambiciózní cíle, které si Evropská unie nastavila v rozvoji vodíkového hospodářství, které by mělo být klíčovým pilířem pro strategii klimatické neutrality jsou podle odborníků spíše z říše snů než dosažitelnou realitou. Podle zprávy H2-Reality Check, kterou vypracovaly evropské výzkumné instituce je už nyní jasné, že cílů stanovených pro rok 2030 je nereálné dosáhnout.
Podle dokumentu, na kterém se podílely mimo jiné CASSIS z Bonnu a Institute of Energy Economics (EWI) z Kolína nad Rýnem, investice do projektů zaměřených na zelený vodík výrazně zaostávají za těmi, které byly v plánu EU nastaveny. Přitom právě masivní investice jsou podle plánů pro rozjezd vodíkové ekonomiky klíčové.
Jedním z hlavních faktorů brzdících rychlejší pokrok jsou rostoucí náklady na výrobu zeleného vodíku. Ty se v posledních letech, na rozdíl od původních předpokladů zvýšily a v současnosti jsou zhruba na dvojnásobné výši ve srovnání s modrým vodíkem, který je narozdíl od toho zeleného vyráběný z fosilních paliv. Predikce, že zelený vodík dosáhne cenové konkurenceschopnosti s modrou variantou kolem roku 2030, je tak podle odborníků nereálná. Současně se nové globální prognózy poptávky po vodíku snížily a naznačují, že role vodíku jako energetického nosiče bude v budoucnu menší, než se dříve odhadovalo.
Zpráva dále upozorňuje na nedostatečnou technologickou připravenost. Technologie pro výrobu a praktické využití vodíku se stále nacházejí převážně ve fázích prototypů nebo raného přijetí (TRL). Komerční nasazení v potřebném rozsahu vyžaduje ještě značný vývoj a investice, které vázne kvůli existujícím nejistotám. Pomalý je i rozvoj nezbytné infrastruktury pro transport a skladování vodíku v rámci členských států.
K dalším komplikacím přispívají geopolitická rizika a narušení dodavatelských řetězců, jak ukázala například invaze na Ukrajinu. Tyto faktory zvyšují zranitelnost dovozu energií a vyžadují přehodnocení strategií založených na významné importní závislosti.
Autoři zprávy tak uvádějí, že cesta k vodíkovému hospodářství je mnohem složitější a nákladnější, než se původně podle plánů EU předpokládalo. Doporučují tak realističtější přístup k plánování a implementaci vodíkové strategie EU, který zohlední jak ekonomické a technologické výzvy, tak i měnící se geopolitické prostředí. Je nezbytné transformovat vodíkovou strategii z optimistické vize na strategický rámec postavený na reálném zhodnocení rizik a posílení odolnosti.
