Bublina jménem „Nutně potřebuji dům za Prahou“ splaskla a zanechala po sobě smutné osudy i rozvrácená manželství

Vyměnit velkoměstský život za něco jiného může být náročné i pro ty, kteří mají rádi změny. Jen málokdo si totiž uvědomí, co všechno se tím promění. Své o tom ví nešťastlivci, kteří to nejdřív brali na lehkou váhu. Podle jejich slov ze začátku pozorovali pár maličkostí, které jim komplikovaly život. Postupem času se ale problémy nakupily až do takové míry, že už nebylo cesty zpět. A výsledek? Rozvrácené vztahy, nižší výkon v práci i psychické problémy – to všechno kvůli stěhování z velkého města.

Skrytý problém satelitů

Poslední roky řešili Češi situaci ohledně bydlení různými způsoby. Tisíce z nich zvolily přesun z Prahy do okolních obcí. Aby také ne, když mohli mít za cenu středně velkého bytu najednou větší dům se zahradou.

V Praze by za to byl ještě před pár lety středně velký byt, ale za Prahou rodinný dům , ...

Peníze ale nejsou to jediné, co je lákalo. Období pandemie totiž ve spoustě z nich probudilo touhu po bydlení na místě, kde není „hlava na hlavě“. A když okolí nabízelo ještě i procházkové trasy na čerstvém vzduchu, rozhodovali se pro změnu často impulzivně.

To, co už ale někteří z nich nedomysleli, je realita každodenního života na takovém místě. Některé satelitní čtvrtě totiž vyrostly tak rychle, že nestihly svým obyvatelům přinést dostatečnou infrastrukturu. Absence školek, škol, doktorů a často i obchodů zasáhla životy těch, kteří si své rozhodnutí nepromysleli po všech stránkách. Cesta do práce nebo na větší nákup se tak pro ně namísto běžné párminutové záležitosti stala zdlouhavou výpravou.

Co se dělo dál?

Velmi rychle se pohádkový klid a „výhodná“ koupě překlopily do každodenního boje s časem. Jedním z nejčastějších problémů se totiž stala organizace dne. Vstávat dřív, stihnout odvézt děti do školy, dopravit se do práce a u toho doufat, že se nezaseknete v koloně. A odpoledne? Namísto klidu tohle celé absolvovat znovu.

Není tedy divu, že se u části těchto „satelitních rodin“ začala stupňovat únava, stres a nespokojenost. Namísto toho, aby si totiž užívali klidnější prostředí, trávili denně hodiny nekonečným dojížděním.

Náročnost dojíždění mnohé na bydlení mimo Prahu překvapila , ...

Do ještě o něco peprnější situace se dostali ti, kteří nemají auto. V mnoha satelitech se bez něj totiž Češi bohužel neobejdou. I když si někteří z nich mysleli, že bude stačit místní autobus, brzy zjistili, že to nemusí být tak úplně pravda. Veřejná doprava na podobných místech zkrátka nebývá tak častá, aby se vám „trefila“ do naplánovaného programu.

Na konci světa a bez kamarádů

Další důvod, proč už dnes někteří satelity opouštějí, je pocit osamělosti. Ve velkém městě byli zvyklí pořád někam chodit, obklopovat se kamarády a seznamovat se s novými lidmi. Ale na novém místě? Namísto setkávání a blízkosti se dostavuje jen pocit totální izolace.

Nejvíc tím trpí ženy, které se ocitly na novém místě bez známých, a ještě k tomu na rodičovské. Podobné pocity ale zažívají i ti, kteří pracují z domova. Vzdálenost i pouhých pár kilometrů od přátel a rodiny dokáže totiž se sociálními vazbami pěkně zamávat.

Spontánnost, kdy jdete v Praze z práce a jen tak si ještě skočíte s někým na kafe, je tatam. Není tedy divu, že nový způsob života v jednom ze satelitů není pro každého. Někteří to už vzdali úplně, a přesně kvůli tomuhle se stěhují zpět do velkého města. Jiní psychicky trpí, a neví si se situací rady.

Trpí i milostné vztahy

Všechny už zmíněné negativní vlivy hrají roli i v milostných vztazích. Únava, nedostatek času a pocit osamělosti dokážou člověka dostat do situací, které není jednoduché zvládnout. Hádky v některých rodinách se stupňují, a ve volných chvílích se místo potěšení řeší praktické a logistické věci.

Některé páry už přiznaly, že přestěhování za Prahu vneslo do jejich vztahu zbytečnou zátěž a tlak. Jedny to řeší rozchodem, jiné se snaží najít způsob, jak žít i v satelitu kvalitně. Pomáhají jim v tom například různé místní komunitní akce. Jisté ale je, že spousta z nich nebyla připravená na to, nakolik jiný je život o „pár“ kilometrů dál.