EU spáchala ekologickou sebevraždu. Vydělá na tom Čína, která získává levnou energii z nových uhelných elektráren
Evropská unie pokračuje v realizaci své vlastní ekonomické sebevraždy v honbě za snižováním emisí skleníkových plynů. Čína mezitím spouští nové uhelné elektrárny, které jí zajistí levnou elektřinu pro její ekonomiku. Ta by díky tomu mohla ještě více drtit evropskou konkurenci.
Jako ekonomická sebevražda by se z aktuálního pohledu mohla zdát politika Evropské unie, která směřuje k co nejrychlejšímu odchodu EU od fosilních paliv a vytvoření takzvané zelené ekonomiky. Ta totiž EU výrazně znevýhodňuje oproti Číně nebo USA, kteří fosilní paliva dál ve velkém využívají. Čína v současnosti otevírá nové uhelné elektrárny, a tak by EU mohla v tempu dekarbonizace zůstat sama, což ji ekonomicky výrazně znevýhodní.
Cíle ve snižování emisí skleníkových plynů se totiž už nyní výrazně projevují v cenách energií, které postihují nejen domácnosti, ale i průmysl. Ten má pak problém konkurovat zahraničním dodavatelům, kteří například jako ti z Číny dokáží díky podpoře vlády i nízkým cenám energií mají značné výhody.
Zatímco tak EU zápasí s vysokými cenami energií a kolabujícím průmyslem v čele s tím Německým, Čína otevírá nové uhelné elektrárny, které ji pomohou zajistit levnou elektřinu i v dalších letech a zajistit tak konkurenceschopnost na globálních trzích.
Podle aktuální zprávy Centre for Research on Energy and Clean Air (CREA) a Global Energy Monitor (GEM) Čína v minulém roce spustila výstavbu uhelných elektráren o celkovém výkonu 94,5 gigawattu, což je nejvyšší číslo od roku 2015. Nově spuštěné elektrárny by měly do sítě dodávat dalších 30,5 gigawattu energie. Přestože v předchozím roce to bylo dokonce 49,8 gigawattu, trend je zřejmý – Čína sází na uhlí i v době, kdy světové velmoci, včetně EU, od fosilních paliv upouštějí.
Evropská unie mezitím drtí svůj průmysl regulacemi, emisními povolenkami a vysokými náklady na energie, které plynou z opatření pro snižování emisí. Firmy se potýkají s rostoucími náklady, což se samozřejmě v konečném důsledku přenáší na spotřebitele. V honbě za snahou být bezemisní tak EU riskuje, že ztratí konkurenceschopnost a naopak získá závislost na dovozu levnějších produktů ze zemí, jako je právě Čína.
Čína sice rovněž masivně intenzivně investuje do obnovitelných zdrojů, jak potvrzují data o instalaci 356 gigawattů solárních a větrných elektráren v roce 2024, což je 4,5krát více než v celé EU. Nicméně její současný rozvoj uhelných kapacit ukazuje, že přechod na bezemisní zdroje v Číně potrvá mnohem déle a nebude tak striktní jako v zemích evropské sedmadvacítky.
Hlavní autorka studie Qi Qin z CREA ovšem upozorňuje, že rozvoj obnovitelných zdrojů v Číně má sice potenciál změnit energetický systém v zemi, ale současně ho podkopává masivní rozšiřování uhelných elektráren. Nové projekty jsou často prosazovány průmyslovými lobby spíše než skutečnou potřebou energetické sítě.
Zatímco Čínský prezident Si Ťin-pching dříve oznámil cíl dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2060, realita ukazuje, že bez razantních politických změn může země zůstat ještě déle závislá na uhlí. Produkce uhlí v Číně mezi lety 2020 a 2024 vzrostla ze 3,9 na 4,8 miliardy tun. To by mělo velké dopady na globální změnu klimatu, Čínu by to ale pravděpodobně výrazně zvýhodnilo v ekonomické oblasti oproti EU.
Evropa se tak ocitá v nevýhodné pozici. Zatímco omezujícími opatřeními brzdí svůj vlastní průmysl, Čína si zajistí stabilní dodávky levné energie pro svůj ekonomický růst. Dlouhodobě by tak EU mohla doplatit na své zelené ambice, zatímco Čína, navzdory svém klimatickým cílům, využije momentální příležitosti k ekonomické expanzi.
