Zákazu plynových kotlů a přechodu na tepelná čerpadla brání silné lobby fosilního průmyslu, ukazuje výzkum
Masivní rozvoj tepelných čerpadel a zákaz plynových kotlů možná brzdí silné lobbistické skupiny z fosilního průmyslu. Ty hájí své zisky i navzdory negativním dopadům na veřejné zdraví, ukazuje zpráva think-tanku.
Ačkoliv jsou tepelná čerpadla dlouhodobě označována jako jeden z klíčových prvků, jak snižovat emise skleníkových plynů a bojovat, tak proti klimatické změně, jejich rozšiřování do domácností stále neprobíhá nijak rychlým tempem. Podle nedávné zprávy think-tanku InfluenceMap by v tom ale mohly být i jiné důvody než jen nezájem domácností. Na pozadí přechodu totiž funguje silné lobby fosilního průmyslu, které zákazu plynových kotlů nebo jejich omezením a dalším opatřením, která by podpořila přechod na tepelná čerpadla, brání.
InfluenceMap se zaměřilo na aktivity různých průmyslových skupin a jejich vliv na politiky týkající se elektrifikace budov. Výsledky ukazují, že navzdory rostoucímu tlaku na snižování emisí skleníkových plynů, fosilní průmysl využívá svého vlivu k zpomalení legislativních opatření směřujících například k postupnému zákazu plynových kotlů.
Jedním z hlavních argumentů fosilního průmyslu je ekonomická náročnost přechodu na alternativní zdroje vytápění. Tvrdí, že náklady spojené s instalací tepelných čerpadel jsou pro mnoho domácností a podniků příliš vysoké. Nicméně odborníci dlouhodobě poukazují spíše na to, že tepelná čerpadla a další bezemisní technologie přinášejí v dlouhodobém měřítku spíše úspory a ekologické přínosy.
Dalším bodem odporu je infrastruktura. Přechod na elektrifikované systémy vytápění by vyžadoval značné investice do modernizace elektrických sítí a zvýšení kapacity výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Fosilní lobby ta\k argumentuje, že současná infrastruktura není připravena na takovýto přechod, což by mohlo vést k nestabilitě energetického systému. Ostatně tyto obavy se médiích objevují stále častěji.
Navzdory těmto argumentům existují příklady zemí, které úspěšně implementovaly politiku podporující přechod na tepelná čerpadla. Například v některých skandinávských zemích jsou tepelná čerpadla běžnou součástí domácností, což vedlo k výraznému snížení emisí a závislosti na fosilních palivech. V žádné z těchto zemí přitom nedošlo ke kolapsu energetické sítě ani dalším problémům, které některé zprávy tlačené fosilním průmyslem často uvádějí.
Mnoho spotřebitelů si navíc není plně vědomo výhod tepelných čerpadel nebo možností finanční podpory při jejich pořízení. Zvýšení povědomí a dostupnosti informací by mohlo urychlit přijetí těchto technologií a snížit vliv fosilního průmyslu na rozhodovací procesy. Hlavní slovo v prosazování tepelných čerpadel ale nadále zůstává u politiků, kteří mohou být mnohdy ovlivněni právě zájmy lobbistických skupin.
Přes tlaky lobbistů lze ale do budoucna očekávat, že čisté technologie se budou stále více rozšiřovat hlavně kvůli tlaku na snižování emisí. Pro jejich rozšíření a hlavně tempo, jakým k němu dojde, ale bude nutné bojovat i s lobbisty, kteří se už kvůli svým finančním zájmům budou podobnému přechodu co nejdéle bránit.
