Vědci pracují na bateriích z plísně, ty se na konci své životnosti samy rozloží
Baterie, která není toxická a nevyžaduje recyklaci – přesně na takovém akumulátoru pracují vědci ze švýcarských laboratoří Empa. Jejich baterii lze vytisknout na 3D tiskárně a v současnosti dokáže několik dní pohánět například teplotní senzory.
Senzory teploty, smartphony, notebooky, ale i elektromobily nebo elektrická nákladní vozidla. Všechna tato zařízení a mnohá další, která jsou každodenní součástí našich životů, potřebují ke svému fungování baterii. Spolu s tím, jak těchto zařízení přibývá, přibývá, ale i elektronického odpadu. Jak ukazuje zkoumání vědců, v budoucnu by alespoň u některých zařízení mohly jako baterie fungovat speciální plísně, které by se na konci životnosti samy rozložily.
Vývojem přesně takových baterií se zabývají vědci v institutu Empa ve Švýcarsku. V rámci jejich tříletého projektu se jim podařilo vytvořit baterii, která využívá dva typy hub jako jakýsi mikrobiální palivový článek. Ten samozřejmě pravděpodobně nikdy nebude fungovat jako náhrada za baterie v elektromobilech, které potřebují ukládat násobně větší množství energie, než je tomu u baterie, kterou se vědcům v laboratoři podařilo vytvořit.
Jejich článek, který využívá metabolismu dvou typů hub, dokáže, ale už v současnosti několik dní napájet energeticky velmi málo náročné senzory a čidla. Při pokusu tak bylo několik dní napájeno teplotní čidlo, které může být prakticky využito například pro zjišťování teploty a vlhkosti v zemědělství, ale například i ve výzkumu ovzduší.
Vědci už přitom v současnosti pracují na tom, aby baterie nebo spíše „mikrobiální palivový článek“, jak jej autoři nazývají, vydržel dodávat energii výrazně déle a prodloužit tak jeho životnost. Stejně tak by se díky dalšímu výzkumu mohl zvýšit i výkon, který v současnosti tato „baterie“ dodává.
Samotný článek pak vědci tisknou na 3D tiskárně, což s sebou nese další výzvy. Podle vedoucího laboratoře celulózových a dřevěných materiálů Gustava Nyströma je totiž velmi náročné najít materiál, ve kterém budou mít houby dostatek živin a dobře porostou. Vědcům se to ale podařilo díky přimíchávání hub přímo do tiskové barvy. Dalším oříškem pak bylo vytlačení inkoustu při tisku tak, aby nedošlo k zabití buněk vysokou teplotou.
Největší výhoda baterií od švýcarských vědců je ale na rozdíl od těch dnes běžně používaných absence jakékoliv toxicity. Baterie je na konci svého životního cyklu také biologicky odbouratelná a není tak nutné řešit její recyklaci.
