Jídlo až ke dveřím za pár minut je lenost, která škodí. Přijde regulace kurýrních služeb?

Objednat si oběd z restaurace, elektroniku z nedalekého obchodu nebo potraviny k večeři na pár kliknutí v mobilní aplikaci a za několik desítek minut už čekat na kurýra. Přesně to dnes každý den dělají tisíce lidí a donáškové služby tak v posledních letech zažívají zlaté časy. Doručení jídla až ke dveřím domu nebo do kanceláře o polední pauze má, ale i nepříjemný ekologický dopad, o kterém už se příliš nemluví.

Přirozená lidská lenost je pro kurýrní služby velmi výhodná. Když totiž večer dostanete chuť na zmrzlinu, kterou ovšem doma nemáte, není to problém. Už za pár desítek minut si na ní totiž můžete pochutnávat a vynechat tak veškeré potíže, které s tím dříve byly spojené. Při představě toho, že se musíte obléct a vyrazit do obchodu vás totiž často chuť přešla velmi rychle, což pohodlná donáška změnila. Dnešních několik kliknutí v mobilu s sebou ale mnohdy nese problémy pro klima, o kterých už se příliš nemluví.

Kurýři, kteří doručují objednávky kurýrních společností totiž ve velkém, využívají vozidla se spalovacím motorem. To by nemusel být až takový problém, ostatně dodávky se spalovacím motorem využívají i kurýrní společnosti doručující balíky. V jejich případě je ale většinou doručováno hned několik desítek až stovek objednávek mnoha různým zákazníkům a nevzniká tak další velká uhlíková stopa, kurýr vás totiž tak či tak má mnohdy takzvaně „na trase“.

Malá auta kurýrů problém nevyřeší

U rychlého doručování do několika desítek minut je ale situace úplně jiná. Kurýr totiž většinou doručuje jen jednu objednávku (ano, někdy to bývá i více), a aby například jídlo zůstalo teplé a čerstvé, míří přímo z restaurace přes celé město k vám. Po cestě jej zdrží kolona, která narůstá i kvůli tomu, že se v ní objevují další a další vozidla kurýrních služeb, kdy jeden kurýr doručuje jednu objednávku na druhý konec města. Každá taková jízda tak znamená vysoké emise oxidu uhličitého a dalších škodlivin, které tato vozidla vytváří a jejichž smyslem je již řešení již zmiňované lidské lenosti.

Pokud k vám tedy kurýr s vozidlem veze vaši objednávku a využívá vozidlo se spalovacím motorem, jako je například Škoda Citigo, která dosud patří mezi jedno z velmi oblíbených aut mezi kurýry může vytvářet i 100 g (96 g/1km u motoru 1.0 MPI 44 kW, 79 g/1km u motoru 1.0 MPI G-TEC na CNG) emisí oxidu uhličitého na každý kilometr cesty. Při cestě za zákazníkem o délce tří kilometrů tak už takový motor vyprodukuje v různých podmínkách 250 – 300 gramů oxidu uhličitého.

Ještě výrazně vyšší emise pak bývají u větších vozidel nebo těch, která v sobě mají integrované chladničky a mrazáky, které pomáhají udržet potraviny v optimálních podmínkách. Ačkoliv by se takové množství mohlo zdát jako zanedbatelné, problém je v součtu všech jízd. Každý kurýr totiž během své služby najezdí desítky i stovky kilometrů a v případě našeho výpočtu přitom řešíme jen cestu kurýra z restaurace k zákazníkovi, a nikoliv další cesty do restaurace a podobně.

Ačkoliv se tak dnes většina kurýrních služeb zabývá tím, jak zvýšit efektivitu rozvozu tím, že optimalizuje trasy pro kurýry a vybírá ty, kteří jsou nejblíže, efektivita je stále nízká. Doručování jediné objednávky je totiž z pohledu emisí stále velmi špatné.

Alespoň část problémů, které doručování objednávek tímto způsobem může přinášet je přitom už dnes možné řešit. V případě automobilů se spalovacími motory je možné jejich nahrazení elektrickými variantami, které mají nulové lokální emise toxických látek, ale i oxidu uhličitého. Část problémů už také řeší samotná města, ve kterých se objednávky doručují, ty totiž nutí kurýry chtě-nechtě přecházet na alternativní způsoby doručování tím, že zakazují vjezd automobilů do center měst, ve kterých se nacházejí některé obchody a restaurace.

Množství doručovacích vozidel se pravděpodobně ještě výrazně zvýší

Firmám tak nezbývá nic jiného než pro doručování z takových provozoven vyslat namísto kurýra v autě toho na kole či koloběžce. Kurýrů, kteří využívají tyto dopravní prostředky sice v posledních letech také přibývá, v mnoha případech je ale jejich využití nereálné. Jde například o doručení na dlouhé trasy přes celé město, kde by kurýr na kole nebyl efektivní. Stejně tak je problematické i doručování těmito způsoby.

Jak ukazují zprávy ze zahraničí, problém by se v budoucnu mohl, ale výrazně zhoršit. Například podle zprávy publikované v Scientific American by se do roku 2030 mohl počet doručovacích vozidel ve stovce největších měst světa zvýšit o 36 procent. Společně s tím by vzrostly i emise z takové dopravy, které by mohly vytvářet až 6 milionů tun oxidu uhličitého ročně.

V některých zahraničních městech jsou přitom kurýrní služby už několik let velké téma, kterým se místní politici zaobírají. V Česku se ale zatím příliš o takovém tématu nediskutuje a ekologickým dopadům kurýrních služeb se nikdo příliš nevěnuje. V budoucnu je ovšem možné, že kurýrním službám kvůli regulaci nezbude příliš jiných možností než ve velkém využívat kurýry na kolech, elektrická vozidla a nebo pěší rozvoz.

Otázkou také nadále zůstává, zda pohodlí, které dnes máme na pár kliknutí, stojí za dlouhodobé dopady na klima. Problémy způsobené růstem emisí skleníkových plynů totiž řešíme každodenně, dokud se ale my sami nezačneme rozhodovat odpovědněji, budou výfukové plyny z donáškových vozidel dál plnit ulice, a to i kvůli jednomu balení zmrzliny.