Kolik každý Čech dluží státu v říjnu 2025? Ekonomové došli k obrovské částce

Veřejné finance tvoří páteř hospodaření státu a jejich stabilita je nezbytným předpokladem pro zdravý ekonomický vývoj. V Česku se o rozpočtové odpovědnosti mluví čím dál častěji, zejména v souvislosti s rostoucím zadlužením, které v posledních letech nabralo výrazné tempo. Příčiny nejsou zdaleka jednostranné, kombinují se v nich domácí i globální vlivy, mimořádné události i problémy, které tuzemská ekonomika řeší už řadu let.

Vlády se společně s odborníky snaží problém vyřešit, v opatřeních ale panují rozpory. , ...

Růst zadlužení má hlubší kořeny

Zadlužení státu není samo o sobě znakem neúspěchu. V moderní ekonomice představuje běžný nástroj, jak financovat veřejné služby, investice či neočekávané krize, které nelze pokrýt běžnými příjmy. Problém nastává ve chvíli, kdy se růst dluhu stává trvalým trendem, nikoli dočasným opatřením.

Česká republika se v posledních pěti letech potýkala s mimořádnými výdaji, nejprve kvůli pandemickým opatřením, která ochromila ekonomiku a snížila příjmy státní kasy, následně kvůli dopadům energetické krize a války na Ukrajině. Zároveň rostly náklady na obranu, sociální systém i platy ve veřejném sektoru.

Podle Ministerstva financí přesáhl státní dluh v polovině roku 2025 hranici 3,5 bilionu korun, což představuje zhruba 322 000 Kč na jednoho obyvatele. Tento ukazatel samozřejmě neznamená, že by občané takovou částku skutečně dlužili, slouží ale jako ilustrace rozsahu zadlužení.

Proč vlády utrácejí víc než vydělávají

Státní rozpočet je z velké části tvořen mandatorními výdaji, tedy takovými, které vláda musí vyplácet bez ohledu na aktuální ekonomickou situaci. Patří mezi ně například důchody, sociální dávky, platby do zdravotnictví a platy státních zaměstnanců. Tyto výdaje tvoří více než dvě třetiny všech rozpočtových výdajů, takže prostor pro úspory je omezený.

Druhým faktorem je nízká dynamika příjmů. Česká ekonomika roste pomaleji, než by bylo žádoucí, a výběr daní tak neodpovídá tempu růstu výdajů. Přestože zůstává vysoká zaměstnanost a reálné mzdy se v roce 2025 začaly po období inflace opět zvyšovat, celková daňová základna není dostatečná k vyrovnání rozpočtu.

V posledních letech sehrála svou roli také vysoká inflace. Na jedné straně sice krátkodobě zvýšila příjmy z DPH a daní z příjmů, na straně druhé ale zvedla náklady státu na valorizace důchodů a mezd, což výsledek rozpočtu opět zhoršilo.

Důchodový systém: Časovaná bomba, kterou nelze odkládat

Dlouhodobě největší výzvou českých veřejných financí je udržitelnost důchodového systému. Stárnutí populace, zvyšující se věk dožití a nižší počet ekonomicky aktivních obyvatel vytvářejí tlak, který se nedá řešit pouze kosmetickými úpravami.

Dnes už státní rozpočet vydává na důchody více než 30 % všech výdajů, a podle projekcí Národní rozpočtové rady by bez zásadní reformy mohl tento podíl rapidně růst. To by znamenalo výrazné omezení prostoru pro ostatní veřejné výdaje, nebo nutnost dalšího zadlužování.

Proto se vlády, bez ohledu na politické zabarvení, snaží reformu důchodového systému prosazovat. Cílem není krátkodobé ušetření, ale dlouhodobá stabilizace výdajů a spravedlivější rozložení zátěže mezi generace. Základem současných návrhů je postupné zvyšování věku odchodu do důchodu, úprava valorizačního mechanismu a především snaha motivovat k dobrovolnému spoření na stáří.

Důchody jako časovaná bomba. Jejich podíl na státních výdajích rapidně poroste. , ...

Mzdy, inflace a životní úroveň

Zadlužení státu má přímou souvislost i s reálnou kupní silou obyvatel. Po období vysoké inflace, která mezi lety 2021 a 2023 znehodnotila úspory i mzdy, se česká ekonomika začíná stabilizovat. Reálné mzdy v roce 2025 mírně rostou, což přináší určitou úlevu zaměstnancům, ale zároveň zvyšuje tlak na rozpočet kvůli růstu platů ve veřejném sektoru.

Česká republika se nachází ve fázi, kdy je nutné pečlivě vyvažovat mezi potřebou investic a rozpočtovou odpovědností. Zadlužení není katastrofou, pokud je řízené a slouží k rozvoji ekonomiky, nikoli ke krytí běžných provozních výdajů.

Přesto platí, že již nyní „dluží“ každý z nás včetně novorozenců, a pokud na tento stav nebudou vlády reagovat, stane se z časované bomby neřešitelný problém.