Kolik musíte mít naspořeno, abyste si dnes mohli pořídit v Česku vlastní bydlení? Tady je částka

Podle České národní banky musejí mít žadatelé o hypotéku vlastní prostředky minimálně ve výši 10 až 20 % kupní ceny nemovitosti. Přesná částka závisí mimo jiné na věku žadatele: Žadatel mladší 36 let může obvykle získat úvěr až na 90 % hodnoty zástavy (tzv. LTV). Starší žadatelé naopak musejí doložit, že mají naspořeno nejméně 20 %. Pokud tedy chcete koupit byt za 5 milionů korun (to ale rozhodně nesníte o třípokojáku v Praze), budete potřebovat minimálně 500 tisíc Kč (jste-li mladší 36 let), případně milion, pokud jste starší. A to ještě není všechno: Banka nepočítá s tržní cenou, ale s hodnotou z odhadu, a ta je často nižší. Může tak snadno nastat situace, že i při deklarovaných úsporách budete muset dodat další stovky tisíc korun z vlastních zdrojů.

Byt? Jen když pomůžou rodiče

Máte-li opravdové štěstí na podporu z řad vašich blízkých, můžete ručit jinou nemovitostí, například bytem rodičů – samozřejmě za předpokladu, že na to dobrovolně přistoupí. Taková možnost je dnes velkou výhodou, protože banky už stoprocentní hypotéky prakticky neposkytují. Jedinou výjimkou jsou některé kombinace hypotéky se stavebním spořením, které mohou pokrýt i celou hodnotu nemovitosti, ale nebývají zrovna výhodné.

Banky kladou důraz na celkovou bonitu klienta, výši jeho příjmů i stávající závazky. Obecně platí, že souhrn splátek všech úvěrů nesmí přesáhnout 45 % čistého příjmu domácnosti (ukazatel DSTI). Domácnost s čistým příjmem 60–70 tisíc korun měsíčně tak dosáhne přibližně na pětimilionovou hypotéku, což v dnešní době odpovídá spíše menšímu bytu v širším centru menšího města nebo většímu někde na jeho okraji.

Dosáhnout na hypotéku je dnes malé osobní vítězství. , Shutterstock...

Samostatnou kapitolu na trhu nemovitostí pak tvoří naše metropole, kdy si za cenu třípokojového bytu v Praze můžete s trochou nadsázky řečeno koupit půl vesnice na Moravě.

Zaplatíte dvojnásobek, ani nemrknete

Kromě vlastních úspor by měl mít člověk jasno i v tom, kolik peněz nakonec bance skutečně zaplatí. I malý rozdíl v úrokové sazbě dokáže v praxi znamenat stovky tisíc korun. Například u hypotéky ve výši 4 miliony korun s pevnou sazbou 4,9 % na 30 let byste bance zaplatili téměř 3 miliony 800 tisíc jen na úrocích. Jinými slovy – zaplatíte téměř dvojnásobek. Z tohoto pohledu je hypotéka sice formou jakési investice do sebe, ale zároveň také jedním z největších finančních závazků, na který člověk v životě dobrovolně a rád přistoupí.

Nájemní byt: Peníze vyhozené oknem?

Často se říká, že pronájem je vyhazováním peněz z okna. Pravda je ale složitější. Pronájem má totiž výrazně nižší vstupní náklady – k nastěhování obvykle stačí kauce ve výši jednoho až dvou nájmů, první nájem předem a případně provize realitní kanceláři. U nemovitosti s nájmem 20 tisíc korun tak počítejte s „vstupním“ kapitálem kolem 60 tisíc korun, což se s úsporami požadovanými k pořízení vlastního bydlení nedá srovnávat.

Z krátkodobého hlediska jde tedy o řešení dostupnější. Na druhou stranu – peníze z nájmu se vám nikdy nevrátí. Prostě mizí, jakmile odejdou z účtu. Kdo si naopak pořídí nemovitost, splácí sice úvěr, ale zároveň vytváří majetek. Po třiceti letech mu byt zůstává, zatímco nájemník má po letech placení maximálně tak vzpomínky.

Svěřte se do rukou odborníků

Dávno už také neplatí, že nejvýhodnější hypotéku nabídne banka, kde máte účet desítky let. Digitalizace trhu a tlak menších finančních institucí přinesly revoluci. Dnes je běžné nechat si modelovat nabídky u nezávislého hypotečního poradce, který porovná sazby, poplatky i pojištění napříč bankami. Rozdíl mezi nejlepším a nejhorším nabízeným úvěrem může představovat klidně statísíce korun, a to jen proto, že klient „zůstává věrný své bance“. Nezávislé srovnávače či služby hypotečních makléřů tak šetří čas i peníze – a v době, kdy se každý milion počítá, to může být rozdíl mezi vysněným bytem a realitou v podnájmu.

Hypotéka je celoživotní investice, dobře ji propočítejte. , Shutterstock...

V konečném důsledku je jasné, že koupě vlastního bydlení vyžaduje obrovskou finanční disciplínu a strategické plánování. Pokud vezmeme v úvahu zmíněný byt za 5 milionů a počáteční vklad 1 milion korun, reálná částka potřebná jen pro první krok (bez nábytku, poplatků či rekonstrukce) je v praxi 1,2 až 1,3 milionu korun. Mladá rodina by při spoření 15 tisíc korun měsíčně tuto částku shromažďovala více než 7 let – za předpokladu, že by se ceny bytů mezitím nezměnily. Jenže ty rostou každoročně o několik procent, což tento cíl neustále vzdaluje.

Každá cesta tak má své výhody i úskalí. Hypotéka přináší jistotu domova, ale také dlouhodobý závazek. Pronájem nabízí svobodu a flexibilitu, ale bez majetkového zajištění. V době vysokých úrokových sazeb a přísných bankovních pravidel je proto klíčové dělat rozhodnutí s rozvahou. Vlastní bydlení je stále snem mnohých z nás, ale už to není otázka volby. Spíše vytrvalosti, disciplíny a dobrého načasování.