Zahrádkáři radí místo klasického živého plotu vysadit jiné keře. Jsou levnější, neřídnou a vytvoří soukromí i v malé zahradě
Túje při plánování živého plotu často padnou jako první volba. A to i přes zkušenosti mnohých zahrádkářů, kteří upozorňují, že se nejedná o ideální dlouhodobé řešení. Ačkoliv totiž túje po přivezení z obchodu působí jako dokonalá ozdoba zahrady a nástroj na ochranu soukromí, časem mohou vykazovat vady na kráse, které celkový dojem spolehlivě zazdí.
Ačkoliv jsou túje oblíbené pro svůj rychlý růst, majestátní vzhled a ztepilost, která odradí zvědavé pohledy sousedů, existují i lepší možnosti na zahradu. Vyměňte je třeba za keř, který přirozeně více zhoustne, a dokonce vás většinou vyjde i na méně peněz.
Kolabují, když selže péče nebo zasáhne choroba
Možných problémů, které se mohou v průběhu pěstování tújí vyskytnout, je skoro až příliš. V první řadě je třeba si jejich pořízení promyslet už jen z hlediska vhodné půdy a dostatku světla. Tyto stromy se totiž vůbec nehodí pro sušší pozemky, kde si pak nárokují každou kapku vody, kterou pak mohou odebírat i okolním rostlinám. Kromě vody milují také světlo. Pokud ho ale nedostanou alespoň na 6 hodin denně, mohou trpět, a důsledkem bude jejich řídnutí.
A ačkoliv je tújím připisována celoroční zelenost, v průběhu roku mohou snadno začít hnědnout. Svou svěží barvu totiž ztrácejí hned z celé řady důvodů. Ať už za to může málo vody, stárnutí, změna teploty, nebo třeba napadení hmyzem či patogeny, estetická hodnota okamžitě klesá.
Když túje zapomenete prořezat, riskujete, že ze starého dřeva už neobrazí.
, ...
Pravé příčiny jejich úpadku je navíc často komplikované se dopátrat. Viníkem totiž může být i nedostatek živin či přehnojení. Deficit hořčíku a vápníku pak může podporovat také vznik houbových chorob, které pak kromě hnědnutí mohou vést až k odumírání větví.
Pokud navíc tyto okrasné dřeviny nebudete pravidelně zastřihovat, můžete si zadělat na další potíž. Když po delší době totiž uděláte řez do staršího dřeva, tedy holých nebo hnědých stonků, většinou už znovu neobrostou.
Jak vybírat „materiál“ na živý plot?
Jaké jsou tedy vlastnosti, kterých si zahrádkáři pro zakládání živých plotů cení? Vítané je, když dřevina roste hustě už odspodu a zvládne vytvořit funkční plot už za několik sezón.
Hledí se také na odolnost vůči mrazu a na to, jestli dobře zvládá sucho nebo jakou má schopnost regenerace po zastřižení nůžkami. Jak je vidět, řada klíčových aspektů se vzhledem k potřebám tújí nachází v pravém protikladu.
Bobkovišně aneb Prunus laurocerasus jsou stále oblíbenější volbou českých zahrad pro vytvoření živého plotu.
, ...
Listnatá alternativa pro maximální spokojenost
Populárním řešením se proto v posledních letech staly vizuálně přitažlivé bobkovišně. U nejznámější bobkovišně lékařské zaujmou na první pohled její hladké a lesklé sytě zelené listy podobné vavřínovým. Chlubit se ale může hlavně tím, že vyroste rychlostí 30 až 60 cm ročně do hustého keře.
Ten pak funguje skvěle jak samostatně, tak jako součást neproniknutelného živého plotu. Na jaře pak potěší voňavými bílými květy, které v polovině léta nahradí černé (nejedlé) plody, čímž může atraktivitu zahrady ještě podpořit.
Kultivarů bobkovišní existuje mnoho druhů. Můžete si tak vybrat podle toho, jak vysoko má živý plot vyrůst nebo jaký má keř tvořit tvar. Například kultivar „Bonaparte“ dorůstá do výšky 2,5 až 3 metry a roste sloupovitě. Kompaktnější volbou pro nižší ploty je pak třeba „Etna“ dorůstající jen asi do 1 až 2 metrů a s podobnou velikostí i ní můžete počítat i na šířku. Vytvoří tak příjemné soukromí i u menších zahrad, kde nepůsobí jako „pěst na oko“ ani nebere přemíru světla.
Stejně jako túje jsou tyto keře mrazuvzdorné, ale na rozdíl od nich snesou i stín a sušší půdu. Díky svému nižšímu vzrůstu také opticky tolik neuzavírají zahradní prostor. Pořizovací cena se navíc v zahradnictvích dostává v závislosti na konkrétním kultivaru často i pod 100 korun za kus.
