Sousedský spor o kočku museli vyřešit až policisté. Stejnou kočku si nárokovaly hned tři rodiny
Lidé si často stěžují, že jim sousedovy kočky kálí na záhony a užírají z misek jejich štěkajících mazlíčků. Co když ale nastane situace, kdy o jednu kočku stojí hned tři rodiny a nemohou se dohodnout, komu vlastně patří? I takové případy se stávají.
Možná jste na sociálních sítích zahlédli kreslený vtip zobrazující kocoury v realitní kanceláři. „Chtěli bychom něco v klidné čtvrti, kde nás každý bude krmit, protože si bude myslet, že jsme jeho,“ říkají kocouři udivené makléřce. Majitelé koček se od srdce zasmějí, protože anekdota vtipně vystihuje kočičí povahu. Bezpečná oblast plná rodinných domků, jejichž vlastníci mají dobré srdce a láskyplně nakrmí každé zvířátko, které jim zabloudí na pozemek, je snem každé kočky. Lidé to ale vnímají jinak.
Boj o kocourka
„Černoušek k nám nejprve chodil tak jednou za týden a vždycky se jen nažral. Potom ale u nás začal i přespávat,“ líčí čtenářka Karolína. „Pojali jsme ho za svého a na vlastní náklady ho odčervili a vykastrovali. Pak ale na nás zazvonila sousedka s plačícím dítětem, že hledají svého kocoura. Prý ho viděli na naší zahradě. A tak začala jedna velká kočičí anabáze.“
Karolíně sice bylo líto, že sousedčina malá dcerka pláče pro kočičku, ale za Černouška už vynaložila nemalé peníze u veterináře. Navrhla tedy sousedce, že kocoura vrátí, když jí uhradí veterinární náklady. Do toho se ale dotyčné nechtělo. „Nikdo se vás neprosil, abyste kocoura vzala k veterináři. Když najdete kočku, máte ji vrátit majiteli,“ prohlásila.
Aby se příběh ještě více zamotal, o čtyřnohého tuláka se přihlásil i mladý muž, který ve vsi zdědil domek po nedávno zesnulé babičce. „Ten kocour byl mojí babičky a asi se začal toulat, když zemřela. Jezdili jsme sem ho krmit, ale doma moc nebyl. Tu kastraci vám klidně zaplatím, kocour patří do naší rodiny,“ řekl Karolíně mladík.
Je to jen kočka…
Spor eskaloval ve chvíli, kdy sousedka chtěla podat na Karolínu trestní oznámení, že jí kocoura ukradla. Policista ji přesvědčil, aby se věc nejprve pokusila vyřešit domluvou. Tak se stalo, že se na služebně sešla Karolína se sousedkou i mladým dědicem a společně si vyslechli policistovu úvahu:
„Kdybych byl právník, tak vám řeknu, že vlastníkem je tady mladý muž, protože kocoura de facto zdědil po své babičce. Ale protože jsem sám pár koček v životě měl, můžu vám říct na rovinu, že i když zaplatíte veterináře a kocoura si odnesete domů, za pár dnů bude zase zpátky u paní Karolíny. To zvíře si prostě samo vybere, kde se mu nejvíc líbí. A prosím vás, lidi, že se nějak nedohodnete! Vždyť je to jenom kočka.“
Černoušek nakonec zůstal u Karolíny a sousedka s dcerkou si ho pravidelně chodí hladit a chovat. Legální majitel si pořídil hned dvě nová koťata, prý aby se mu aspoň jedno „neodstěhovalo“ jinam.
Jak sporům předejít
Když vám pomyslně zaklepe na dveře bezprizorní kočka, která na první pohled nikomu nepatří, máte pocit, že si ji můžete automaticky ponechat. Pokud je ale krotká a nereaguje na vás syčením či prskáním, znamená to, že není divoká a jen vás přišla navštívit. Málokdo si uvědomuje, že je jeho povinností nález takové kočky oznámit obci, která se ze zákona musí o zvíře postarat.
„Nálezce se může s obcí domluvit na tom, že si zvíře ponechá v péči. V takovém případě se stane jeho vlastníkem, pokud se do 2 měsíců od vyhlášení nálezu nepřihlásí původní majitel,“ vysvětluje web Spolku na ochranu zvířat Litoměřicko.
Čtenářka Karolína měla štěstí, že majitel kocoura přistoupil na dohodu a zvíře jí ponechal. Podobné případy mohou mít velmi emocionální a někdy i soudní dohru. Nepomůže, že jste zvíře nechali očipovat a vykastrovat; pokud má původní majitel důkaz, že kočka původně patřila jemu, ať jde o veterinární dokumentaci nebo třeba jen fotografie, vlastníkem je stále on.
Jak kočku udržet doma
Kočky jsou nevypočitatelná stvoření, ale přesto existují cesty, jak je od toulání odradit. Základem je kastrace. Vykastrovaní kocouři a kočky mají minimální motivaci vzdálit se od domova, pokud jim zároveň nabízíte pravidelnou stravu a pohodlí. Důležitý je rovněž častý kontakt. Mezi lidmi panuje mýtus, že kočky jsou tvorové nezávislí a nepotřebují lidskou společnost. Není to pravda. Kočka se na vás může jen z povzdálí dívat a nepřijde se pomazlit, ale v jádru je ráda, že tam jste. Nenechte se zmást rozdílností kočičích charakterů. Když budete často mimo domov a kočičího mazlíčka budete odbývat jen plnou miskou, nakonec vás překvapí, že se odstěhuje jinam. Možná ani nehledá klín, na kterém může vrnět. Třeba chce jen společnost, ve které se bude cítit jako doma.



























































