Dluhy dospělých dětí mohou rodiče dohnat i po letech. Exekutor jim znepříjemní život, i když sami nic nedluží

Takové případy jsou extrémně psychicky náročné, jelikož rodina se musí vypořádat nejen s dluhy, ale také s emocemi, které mohou výrazně narušit vztahy. Bezmoc, kterou cítí v takové chvíli rodiče, lze jen těžko slovy popsat. Exekutor má totiž právo vstoupit do bytu či domu i bez souhlasu dlužníka.

Dluh dítěte není dluhem rodiče, ale…

Rodiče za dluhy svých dospělých dětí automaticky neručí. Pokud nepodepsali ručení, nepřistoupili k závazku nebo nejsou spoludlužníky, nemá věřitel právo po nich požadovat úhradu. Jenže situace se může zkomplikovat ve chvíli, kdy se exekuce začne provádět v domácnosti, kde dlužník fakticky pobývá.

Trvalé bydliště dítěte u rodičů může způsobit nepříjemné komplikace. , ...

Typicky jde o případy, kdy má dospělé dítě nahlášené trvalé bydliště u rodičů, aniž by tam cokoli vlastnilo. Exekutor pak může přijít přímo do místa, kde se dlužník zdržuje, a začít sepisovat a zabavovat movité věci. Neřeší přitom jen to, co dlužník prokazatelně vlastní, ale vychází z předpokladu, že věci nacházející se v prostoru, kde dlužník pobývá, mu mohou patřit.

Tento proces vymáhání dluhů se odborně nazývá mobiliární exekuce. V bytě rodičů se přitom mnohdy nachází majetek, který si pořizovali desítky let a exekutor může část z těchto věcí označit jako postižitelný majetek dlužníka. S označenými předměty pak majitelé nesmí dále nijak nakládat.

Důkazní břemeno padá na třetí osoby

Hlavní problém spočívá v tom, že exekutor nemusí na místě stoprocentně prokazovat vlastnictví jednotlivých věcí. Vychází z domněnky, že věci v místě, kde se dlužník zdržuje, mohou patřit právě jemu.

Pokud s tím nesouhlasí třetí osoba, tedy rodiče, začíná následně složitý proces dokazování (tzv. excindační žaloba). Ti musí doložit, že konkrétní televizi kupovali oni, že pračka je jejich, že sedačka byla pořízena dávno předtím, než se dítě dostalo do dluhů. V ideálním světě by pomohly účtenky, faktury nebo výpisy z účtu, jenže většina lidí si po letech takové doklady neuchovává.

Problémem je trvalé bydliště

Zásadní roli hraje adresa trvalého bydliště dlužníka. Pokud má dospělé dítě nahlášené trvalé bydliště u rodičů, exekutor nemá důvod předpokládat, že se v domácnosti nachází cizí osoba, které by majetek nacházející se v bytě či domě nepatřil.

Jenomže trvalý pobyt je čistě evidenční údaj, který nemusí odpovídat realitě. Mnoho lidí ho nemění roky, i když ve skutečnosti žijí někde jinde. Tento administrativní detail pak může vést k nepříjemným situacím, kdy exekutor vstupuje do bytu rodičů, protože oficiálně jde o adresu dlužníka.

Je tedy patrné, že samotný trvalý pobyt není důkazem vlastnictví ani skutečného bydlení, ale exekutor z něj vychází jako z jednoho z orientačních údajů. Pokud se ukáže, že na místě žije jiná domácnost, mohou se rodiče či jiné třetí osoby bránit nejen vylučovací žalobou, ale také aktivně upozornit exekutora na skutečný stav a doložit, že dlužník se v nemovitosti nezdržuje a jeho majetek tam není.

Rodiče se mohou bránit takzvanou excindační žalobou , ...

Jak podobným situacím předejít?

Asi tou nejčastější radou odborníků na exekuční právo je oddělení majetkových vztahů, tedy aby bylo zřejmé, co komu patří. Pomoci ale může i včasná změna trvalého pobytu, pokud už dospělé dítě v domácnosti nebydlí.

Stejně tak je vhodné uchovávat doklady o nákupech dražších spotřebičů a jiného vybavení, i když to působí jako zbytečná administrativní zátěž. Většina lidí ovšem tyto kroky řeší bohužel až ve chvíli, kdy problém nastane.