Takhle vypadá práce na ropné plošině, kde se platí 400 tisíc měsíčně. Hned pochopíte, proč pořád zoufale hledají nové pracovníky

Skutečnost je ovšem taková, že jen málokdo se dokáže vypořádat s nekompromisními podmínkami, které se s výkonem tohoto zaměstnání pojí. Pracovníci na ropných plošinách čelí během každého dne extrémním meteorologickým podmínkám, technologickým rizikům, nesmírně náročnému pracovnímu tempu a všudypřítomnému hluku. Kromě toho se navíc musejí vypořádat s izolací od okolního světa a běžně pracují v dvanáctihodi­nových směnách, které se bez přestávky opakují i několik týdnů za sebou. Sebemenší nepozornost přitom může vést k závažným poraněním, v některých případech i s trvalými následky. 

Bouřlivé počasí a několikametrové vlny znamenají neustálé nebezpečí 

K nejvýraznějším rozdílům mezi běžnou prací na pevnině a výkonem povolání na ropné plošině patří bezesporu počasí. Ropné plošiny jsou mnohdy provozovány v lokalitách, v nichž mohou být meteorologické podmínky mimořádně náročné. 

Pracovníci se musejí prakticky každým dnem vypořádat s nesmírně silnými nárazy větru, deštěm a bouřkami. Právě v rozbouřeném moři se mohou objevovat několikametrové vlny. Jejich výška může v extrémních případech přesáhnout dokonce i hranici deseti metrů. 

Vlny do ropné plošiny neustále narážejí a způsobují tak nepřetržité vibrace a hluk, čímž testují pevnost masivní konstrukce i fyzickou a psychickou odolnost celé posádky. Voda zároveň transfor­muje kovové lávky v nestabilní kluziště. 

Z toho vyplývá, že každý špatný pohyb nebo chvíle nepozornosti může vést k pádu do rozbouřeného moře či jiným vážným nehodám. 

Kromě toho může posádka čelit rovněž extrémním teplotám. Zda se jedná o mimořádně nízké či naopak vysoké teploty, záleží na poloze ropné plošiny. Zatímco ty v Severním moři (například v norském či britském sektoru Severního moře) nebo u Kanady jsou charakteristické spíše mrazivým počasím, na plošinách v Perském zálivu nebo Karibiku mohou teploty běžně přesahovat i 40 stupňů Celsia. 

Izolace od okolního světa a závratné pracovní tempo 

Dalším specifikem, které se s prací na ropné plošině pojí, je izolace od okolního světa.

Zatímco pracovní den většiny lidí končí odchodem domů, pracovníci na ropných plošinách nikam odejít nemohou. V hlučném a náročném prostředí běžně tráví i několik týdnů v kuse. Celou tu dobu se navíc pohybují ve stísněných prostorech a mnohdy nemají ani dostatek soukromí. To je značný rozdíl zejména ve srovnání s některými flexibilními pracovními pozicemi. 

Zároveň platí, že práce na ropných plošinách probíhají běžně sedm dní v týdnu. Žádný čas na víkendový odpočinek není k dispozici. 

Zaměstnanci se zaslouženého odpočinku zpravidla dočkají až po třech (někdy i více) týdnech nepřetržitého směnného provozu. 

I samotné směny bývají dlouhé. Jejich délka je často stanovena na 12 hodin. 

Pracovníci žijí v náročných podmínkách a izolaci. , ...

Nebezpečné mohou být i používané stroje

Kromě nebezpečí v podobě nepředvídatelného počasí musejí být pracovníci v režimu maximální obezřetnosti rovněž kvůli všudypřítomným strojům. 

Na ropné plošině se používá extrémně těžká mechanizace. Nechybí zde například vrtné soupravy a rotační stoly, vysokotlaká čerpadla nebo palubní jeřáby. 

Kvůli neustálému provozu těžkých strojů, nárazům masivních vln do ocelové konstrukce a dalším zdrojům hluku je potom nesmírně těžké si dopřát kvalitní spánek.  

Jaký je plat a jaké pracovníky na ropných plošinách hledají?

Na pomocných a čistě manuálně zaměřených pozicích si pracovníci běžně vydělávají okolo 60 000 až 120 000 korun měsíčně.

Kromě toho jsou však na plošině potřeba rovněž technici a mechanici, elektrikáři, svářeči, bezpečnostní specialisté, pracovníci údržby nebo specialisté na geologické práce. Ti si mohou vydělat i mnohonásobně vyšší částky. Plat specialistů běžně přesahuje 200 000 korun, lidé na nejvyšších pozicích pak mohou pobírat i přes 400 000 korun. 

Kde se nachází nejvíce ropných plošin? 

Vždy ovšem záleží i na zemi, ve které se ropná plošina vyskytuje.

Nejvíce ropných plošin se nachází v Mexickém zálivu (USA, Mexiko), Perském zálivu (Katar, Írán, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty) či v Severním moři (Norsko, Velká Británie).