Po Česku se rozšiřují pokladny, které nutí lidi zaplatit víc, než ve skutečnosti mají. Tlak na zákazníky nezná mezí, zuří lidé

Na jejich obrazovky se dostává čím dál častěji prvek, který se objeví většinou těsně před zaplacením nebo hned po něm. A mnozí lidé s ním mají problém, protože se cítí manipulovaní či obtěžovaní. Ač­koliv se na první pohled může zdát, že jde o nevinnou drob­nost, v reálném provozu to zákazníci čas­to vnímají ja­ko psychologic­ký nátlak. 

Trend, který „tlačí“ i na lidi v Česku 

Některé samoobslužné pokladny nabízejí totiž kromě platby ještě „něco navíc“. Běžně jde o zaokrouhlení částek nákupů nebo rovnou vyžádání finančního příspěvku, který se má použít na charitu nebo jako dlouhodobá pomoc pro nezis­kové organizace. 

Ačkoliv se na tento požadavek dá nahlížet jako na gesto dobré vůle, podle některých lidí jde o „otravnou“ součást objednávky, která z nich má jen „vymámit“ pe­níze. Zavedenou praxí jsou takové obrazovky například u samoobslužných kiosků fastfo­odového řetězce McDonal­d's. 

Ten v Česku charitativní sbírky pro nadační fond Dům Ronalda McDonalda pro­vozuje dlouhodobě, a to jak prostřednictvím kasiček fyzicky umístěných na prodejnách, tak právě díky pokladnám. Fi­nance tak vybí­rá celoročně. V Čes­ku se za dobu své existence od roku 2002 fond soustředil hned na několik projektů podporujících rodiny vážně nemocných dětí. 

V zahraničí spouštělo charitativní kampaně na pokladnách třeba Tesco. , ...

Stejná kampaň na digitálních kioscích běží i v zahraničí. Charitativní organizace této firmy totiž operují v 63 zemích světa. Kampaň běžně nabídne za­okrouhlení útraty o jeden dolar (asi 20 korun) navíc­. Podobné kampaně využívaly historicky v zahraničí například řetězce Marks & Spencer nebo Tesco. 

To je s charitativními projekty silně propojené i v Česku. Dlouhodobě spolupracuje například s organizací Člověk v tísni, ale pořádá i sbírky potravin přímo na prodejnách. Charitativní akce na pokladnách jsou u nás běžnou praxí a kromě Tesca je využívá většina velkých českých supermarketů. Lidé se s nimi běžně potkají třeba také v Albertu, Lidlu nebo Kauflandu.

U zákazníků může kampaň spouštět pocit viny 

Na jedné věci se kritičtí zákazníci v zahraničí i v Česku shodují – že kampaně mohou působit jako nátlak. Pokud má jít o dobrovolný příspěvek, jeho vyřízení by se nemělo vztahovat k objednávkovému procesu, který potřebujeme dokončit v řádech sekund. Kampa­ně totiž využí­vají okamžik rozhodování u samotné platby. 

Se sbírkami prostřednictvím pokladen se pojí také roz­poruplné vnímá­ní vlastního jednání. Když člověk výzvě vyhoví, může mít ze sebe okamžitě o ně­co lepší pocit, protože pomohl dobré věci. Často ale nechce zbytečně utrácet víc. Jenže odpovědí „ne“ sám sebe zaškatul­kuje do kategorie sobců. Jak píše uživatel Mstivý Dědek na platformě Médium: „To není nákup. To je psychologický test. Za mnou fronta, přede mnou blikající obrazovka a já mám během pěti vteřin rozhodnout o svém charakteru“. 

Samoobslužná kasa často nabídne kromě možnosti zaplacení i zaokrouhlení utracené částky pro charitu. , ...

Proč obchody kampaně u pokladen využívají? 

Data přitom mluví jasně. Malé částky, které mohou být pro zákazníky téměř za­nedbatelné, dohromady nasbírají dost. Podle Re­nu Zaretsky, autorky z platformy Urban-Brookings Tax Po­licy Center, při­nášejí charitativní kam­paně u pokladen pot­řebným společnostem miliony dolarů ročně. 

To dokládají i data. The Nonprofit Times uvádí, že 92 sledovaných kampaní v pokladnách dosáhlo jen za rok 2024 obratu přes 275 milionů dolarů. Průměrný dar se pohyboval kolem 1,13 dolaru za dokončenou transakci. Digitální pokladny přitom fungují bez obsluhy, hotovosti a nonstop. Počet drobných darů se tak zvyšuje bez nutnosti vydávat náklady na na marketing, lidský kapitál nebo cokoliv dalšího obvykle spojeného se získáváním financí.

Zákazníci by však podle Zaretsky měli vědět, že je nikdo nenutí finance darovat, i když jsou k tomu vyzváni. Také zdůrazňuje, že kampaň u pokladny není známkou toho, že je korporace „lač­ná po penězích nebo se snaží snížit své daňové odvody". A dodává, že se jen snaží pomoct jiné organizaci.

Obslužte se sami a ještě nechte spropitné

Kritiku navíc vyvolává i další trend, který se na samoobslužných pokladnách začíná objevovat. Některé podniky po zákaznících požadují spropitné, přestože s nimi během nákupu nebo objednávky nepřišel do kontaktu žádný zaměstnanec. Obrazovka před dokončením platby nabídne například přidání spropitného ve výši 10, 15 nebo 20 %. Řada zákazníků přitom nechápe, komu je vlastně určeno a za jakou službu by měli připlácet.