Houbař prozradil, jak uchovat v hřibech maximum čerstvosti. Laici zbytečně přicházejí o nejlepší chuť už za pár hodin

Houby tvoří z více než 90 procent voda. Není tedy divu, že při sušení výrazně ztrácejí objem. Obsahují také mnoho vlákniny, stopových prvků či vitamínu D. Proto působí kladně třeba na trávení. Navíc se mohou stát výbornou součástí jídelníčku. Jenže k tomu je nutné správné zpracování i příprava. Vyzkoušejte proto tipy od houbaře, díky nimž si hřiby přinesené z lesa zachovají maximum chuti a čerstvosti. Méně zkušení Češi totiž každoročně přicházejí o to nejlepší.

Chyby a vychytávky při přípravě hřibů

Chcete-li zachovat chuť hřibů, měli byste je zpracovat co nejdříve po přinesení z lesa. Hřiby po utržení rychle ztrácejí čerstvost. Pokud je necháte několik hodin ležet v teple nebo je zbytečně namočíte do vody, mohou už během pár hodin přijít o část své pevnosti, vůně i chuti. Jsou-li špinavé, můžete je jemně očistit (papírovou) utěrkou či rychle opláchnout pod tekoucí vodou a okamžitě oklepat.

Nikdy byste je ale neměli namáčet, což je jedna z nejčastějších chyb laiků. Proč to nedělat? Houby fungují podobně jako houba na nádobí, nasávají velké množství vody. Kvůli tomu mohou ztratit pevnou strukturu a být rozplizlé. To mívá negativní vliv na jejich chuť i konzistenci.

Mykologové také nedoporučují používání horké vody a mytí dlouho před vařením. Správně očištěné hřiby se rovnoměrněji opečou, zachovávají si plnou chuť a absorbují více omáčky bez toho, aby byly vodnaté. Díky tomu si lépe zachovají svou přirozenou chuť. Pokud chcete v omáčkách plnou houbovou chuť, máme pro vás ještě jeden tip. Tužší třeně (nohy) nasušte a namelte na houbové koření. To lze později využít při přípravě „houbovky“ a výsledný pokrm může chutnat maximálně houbově.

Houby byste nikdy neměli (dlouho) namáčet , ...

Vyzkoušejte i postup našich babiček

Nezpracujete-li hřiby hned, můžete je uchovávat různými způsoby. Češi houby tradičně suší, zamrazují či nakládají do octa. Existují ovšem i další, méně známé způsoby. Třeba dříve hojně využívané nakládání do soli, od něhož se už dnes upustilo. Naše babičky na něj ale nedaly dopustit, protože hřiby pak mohou vydržet až půl roku a zachovávají si přirozenou chuť. Správně očištěné houby dejte do sklenice společně s vrstvami soli (na půl kilogramu hub použijte cca 100 gramů soli). Houby pak pustí vodu a budou naložené ve vlastním slaném nálevu.

Hřiby můžete nechat také zkvasit

Houby lze konzervovat rovněž za pomoci mléčného kvašení. Stejně jako tradiční zelí, nebo moderní pickles a kimči. Hřiby pak mohou být nejen chuťově výtečné, ale také lépe stravitelné. Stačí je povařit zhruba 20 minut, nechat okapat, vychladnout a nakrájet na drobno. Ve sklenici je promíchejte s cibulí, česnekem, bylinkami, kmínem a pepřem. Výsledný mix musíte zatížit a nechat „pracovat“ bakterie mléčného kvašení, jež přeměňují sacharidy na kyselinu mléčnou. Jak dlouho? Klidně týden i déle. Výslednou směs můžete konzumovat ihned, ale lze ji také zavařit.

Hřiby je možné i kvasit , ...

Není hřib jako hřib

Kombinace veder a deště odstartovala houbařské žně. Mnoho houbařů při nich dlouhodobě ignoruje takzvané „babky“ jako méněcenné houby. Ve skutečnosti však jde také o hřiby, konkrétně o hřib žlutomasý. Mezi hřibovité patří rovněž chráněný hřib královský, „modráky“ (třeba hřib kovář), „praváky“ (například hřib dubový) či nejedlý hřib žlučník (takzvaný hořčák). Do této skupiny jsou ale řazeny i křemenáči, kozáci a klouzky. Ačkoli je sbírání hřibů bezpečné, pozor si dejte hlavně na hřib satan, který je silně jedovatý, a to především v syrovém stavu.

Na zdraví mohou při špatném zpracování negativně působit i jinak zcela bezpečné druhy. Mnoho houbařů tak skončí v nemocnici s trávicími obtížemi z jedlých hub. Na místě je tedy obezřetnost.