Ověřte si, zda vaše auto má spotřebu, kterou udává prodejce. Pokud ne, požadujte kompenzaci
Údaje o spotřebě hrají při nákupu automobilu velkou roli. Úspornost jízdy je zkrátka důležitá. Co když je ale spotřeba uvedená v inzerátu nižší, než jakou naměříte v reálu? Stává se to často.
Předně je třeba počítat s tím, že hodnota spotřeby je trochu zkreslená už v parametrech udávaných samotným výrobcem. Mechanici spotřebu nového modelu neměří testovací jízdou, ale s pomocí standardizovaných laboratorních testů, při kterých se jízda jen simuluje podle přesně daných rychlostních a časových profilů. Díky navlas stejnému způsobu měření danému evropskou normou se dá věrohodně porovnat spotřeba mezi jednotlivými modely. Nikdo ale nemůže zaručit, že stejnou spotřebu jako při simulaci naměříte i během cesty za babičkou do Šumperka.
Volkswagen to přehnal
V minulosti bylo běžné, že reálná spotřeba překračovala tu oficiálně udávanou klidně o čtvrtinu, a možná by tomu tak bylo dodnes, kdyby to Volkswagen nepřehnal. V roce 2015 se totiž zjistilo, že slavný německý výrobce tajně nainstaloval do milionů dieselových vozidel software, který při testech manipuloval měření výše spotřeby a emisí vypouštěných do ovzduší. Volkswagenu přitom nešlo ani tak o klamání ohledně spotřebovaného paliva, jako právě o ty emise. Kvůli přísnějším ekologickým pravidlům Evropské unie by jeho diesely na trh už neprošly a automobilka by zaznamenala kruté ztráty. Raději tedy zariskovala a dopustila se podvodu.
Po této aféře, v médiích rozebírané pod názvem Dieselgate, se testování spotřeby a emisí u nových automobilů zpřísnilo. Starou metodu měření NEDC nahradila norma WLTP a údaje o spotřebě udávané na papíře by měly více odpovídat skutečnosti. Pořád se ale na ně nemůžete spolehnout stoprocentně.
Rozdíl až 13 procent
Australská automobilová asociace v minulých letech provedla testy u skupiny vozů z řad malých a středně velkých SUV. Pouze tři z nich (konkrétně Haval Jolion, Hyundai Tucson a Nissan X-Trail) při jízdě spotřebovaly stejně nebo méně paliva, než jak sliboval výrobce. U ostatních byla spotřeba o pár procent vyšší, a v případě Toyoty RAV4 GX deklarovanou hodnotu překročila dokonce o 13 %.
Třináctiprocentní odchylka už není zanedbatelná a vaše peněženka ji při provozu pocítí. Přesto bude obtížné takový vůz jen kvůli této nesrovnalosti reklamovat. Výši spotřeby totiž do velké míry ovlivňuje způsob, jakým auto řídíte, a kde se s ním pohybujete. Jízda typu brzda-plyn, podhuštěné nebo přehuštěné pneumatiky, každodenní zaseknutí v zácpě, více osob v kabině, to vše spotřebu přirozeně zvýší a nemůžete z toho vinit automobilku. Těžko budete dokazovat, že s vozem zacházíte jemně podle všech doporučení.
Závada motoru nebo klamavá reklama
Může se ale stát, že spotřeba bude po najetí 100 kilometrů o několik litrů vyšší, než jakou jste očekávali podle letáku. Tady už jde o opravdový problém, který byste neměli nechat jen tak být. Automobil může mít skrytou technickou závadu a měl by být zkontrolován. Nejčastěji se na výši spotřeby takto razantně projeví závada motoru nebo špatné pneumatiky. V takovém případě máte k reklamaci plný důvod a prodejce problém musí řešit.
Jestliže jste vozidlo koupili v bazaru a inzerát deklaroval mnohem nižší spotřebu, než jakou naměříte v reálu, mohlo jít o klamavou reklamu. Bude vhodné si vyhledat oficiální informace o konkrétním modelu a porovnat je s parametry uvedenými v inzerátu. Pokud se údaje zásadně liší, je tu podezření, že vám prodejce záměrně lhal. Když se s ním nedohodnete po dobrém na vrácení vozu nebo kompenzaci, celou věc můžete řešit přes právníka nebo spotřebitelskou organizaci.































































