„Koupil jsem si elektromobil a byla to noční můra,” říká novinář

Nákup elektromobilu byla katastrofa, uvádí ve svém článku britský producent a novinář Keith Bays. Nákup elektrického vozidla Nissan Leaf měl být původně pro rodinu nový zážitek, který se ale dle slov Bayse brzy změnil na noční můru. Cesta za přáteli, která by podle něj v benzínovém vozidle trvala pět a půl hodiny se v elektromobilu protáhla na dlouhých osm hodin, a to hlavně kvůli nabíjení.

„Když jsme jednoho rána vyrazili z domova s plně nabitým elektromobilem a 165 mílemi dojezdu (265,5 kilometru), věřili jsme, že nás čeká příjemná cesta do Nottinghamu. Realita naší cesty však brzy přerostla v noční můru, která odhalila alarmující nedostatky v britské infrastruktuře pro elektromobily,“ uvedl Bays.

První náznak nadcházejících problémů se podle novináře objevil už při první snaze o dobití baterií. Aplikace Zapmap, která je určená k vyhledávání dobíjecích stanic pro elektromobily jej totiž zavedla ke dvou nabíjecími stanicím, které ale byly mimo provoz. Už jen přejíždění mezi stanicemi a hledání nějaké, která by byla funkční, spotřebovalo další energii v bateriích, ale i čas.

Na další dobíjecí stanici už ovšem byla rodina o něco úspěšnější. Dva nabíjecí body, které na místě byly ale už obsadila jiná vozidla, a tak v nejistotě dojezdu na zbývající energii v baterii musela rodina více než hodinu čekat na uvolnění nabíječek. Ačkoliv to podle Bayse bylo v době oběda, rodina raději zůstala stát na parkovišti, aby jim místo neobsadil nikdo jiný.

Když už se nový majitel elektrického Nissanu Leaf N-Connecta k nabíjecí stanici konečně dostal, čekala jej ovšem další špatná zpráva. Jeho elektromobil totiž k nabíjení potřeboval typ konektoru CHAdeMO, ovšem nalezení kompatibilního nabíjecího bodu se ukázalo jako další oříšek na cestě za nabíjením vozidla.

Po tom, co se povedlo rodině vyřešit i tyto problémy, přišla na řadu cena dobíjení. Ta podle autora článku dosáhla na 79 pencí (cca 23,50 Kč) za kWh. Díky tomu každé nabíjení baterie stálo téměř 48 liber (asi 1423 Kč) a bylo tak finančně výrazně dražší než palivo pro spalovací vozidlo.

Svou zkušenost s elektromobilem tak autor shrnuje jako test trpělivosti, který ukázal na současný stav dobíjecí infrastruktury pro elektromobily ve Velké Británii. Ta je podle něj od ideálu, který ukazují zastánci elektromobility reálně úplně jinde. Ačkoliv je tak podle něj elektromobilita správnou volbou, infrastruktura za ní silně zaostává.

Na vylepšení infrastruktury „se pracuje“

Podle Evropského sdružení výrobců automobilů (ACEA) je pro dosažení navrhovaného snížení CO2 o 55 % u osobních automobilů do roku 2030 potřeba až 6,8 milionu veřejných nabíjecích bodů. To znamená, že bude nutné každý týden mezi lety 2021 a 2030 instalovat až 14 000 veřejných nabíjecích bodů pro automobily, což je oproti současným 2 000 za týden výrazný nárůst. Kromě toho bude pro nákladní vozidla do roku 2030 vyžadováno až 279 000 nabíjecích bodů, z čehož 84 % bude umístěno v centrech vozových parků. Pro autobusy se počítá s potřebou až 56 000 nabíjecích bodů, přičemž 92 % z nich bude rovněž v centrech vozových parků​​.

Kromě rozvoje fyzické infrastruktury je důležité také vytvoření konkurenceschopného trhu s nabíjecí infrastrukturou, což vyžaduje jasnou a transparentní cenotvorbu za nabíjení. Evropská legislativa se snaží podnítit soukromé operátory k rozvoji trhu s nabíjecími stanicemi, přičemž regulované subjekty mohou zasahovat pouze jako poslední možnost, pokud není ochotný investovat žádný jiný subjekt. Důležitou součástí je také zavedení transparentních cen za nabíjení, které odrážejí skutečné náklady a jsou pro uživatele snadno srovnatelné. To by mohlo snížit náklady nejen pro řidiče elektromobilů, ale i pro všechny spotřebitele elektřiny. Příkladem dobré praxe je Německo, které již zavedlo cenotvorbu založenou především na množství spotřebované elektřiny​​.

Odhaduje se, že do roku 2030 bude potřeba celková investice až 280 miliard eur do rozvoje soukromé a veřejné nabíjecí infrastruktury, modernizace energetické sítě a rozvoje kapacity obnovitelných zdrojů. To zahrnuje roční investici 8 miliard eur pouze na veřejnou nabíjecí infrastrukturu, což představuje přibližně 16 % investic do sítí 5G a vysokorychlostního internetu​​.

Samotná infrastruktura se ale musí výrazně zjednodušit pro využívání běžnými řidiči osobních vozidel, kteří prozatím s nabíjením mají z mnoha důvodů problémy. Výrazně musí být taktéž vylepšeny technologie, které plánují nabíjení po cestě dle volných kapacit na nabíjecích stanicích. V neposlední řadě by měly být vylepšeny nabíjecí stanice i z hlediska jejich dostupnosti, nemělo by se tedy stávat, že navigace povede řidiče k nabíjecí stanici, která je mimo provoz. S tímto problémem ostatně má zkušenosti i mnoho řidičů v tuzemsku.