Kolik minut denně strávených na mobilu z vás dělá závisláka? Odborníci mají přesnou hranici

Někdy si to člověk ani neuvědomí. Sáhne po telefonu jen na minutku, zkontrolovat zprávy, počasí nebo mail, a najednou je půl hodiny pryč. Obrazovka svítí, palec sjíždí dolů a čas se rozplývá stejně nenápadně jako naše pozornost. Mobil se stal prodloužením ruky, a přestože ho máme pod kontrolou, občas není jisté, kdo ovládá koho.

Kdy už je to problém

Z medicínského hlediska „závislost na mobilu“ zatím neexistuje. Světová zdravotnická organizace (WHO) uznává pouze poruchu spojenou s hraním her, „gaming disorder“, ale obecné používání telefonu ne. Odborníci, například psychologové, sledují chování týkající se ztráty kontroly, neschopnost omezit používání i přesto, že člověk ví o jeho škodlivosti, a nahrazování běžných aktivit obrazovkou. Pokud se v tom někdo poznává, už to něco říká.

Pokud vás váš telefon ovládá, je potřeba zakročit. , ...

Odborníci sice nestanovili přesný limit, přesto výzkumy naznačují poměrně jasný trend. U dětí a dospívajících se zhoršení psychické pohody objevuje už při dvou hodinách denně, u dospělých se riziko problémového chování zvyšuje po překročení čtyř až pěti hodin denně. Jinými slovy, přibližně tři až čtyři hodiny denně, tedy 21 až 28 hodin týdně, už bývají hranicí, kdy se z běžného návyku stává riziko. Neznamená to ještě diagnózu, spíš varovné světlo, které by mělo člověka přimět k zamyšlení.

Děti a dospívající pod lupou

U nejmladších – předškoláků a vůbec dětí – WHO doporučuje maximálně hodinu denně. U starších už organizace nehledí tolik na přesné číslo, spíš na rovnováhu, dostatek spánku, pohybu a kvalitního obsahu. Pediatři často radí omezit zábavný „scrollovací“ čas na hodinu až dvě denně, ale důležitější než stopky je to, zda má dítě prostor pro jiné aktivity.

Průměrný Čech se podle aktuálních průzkumů na sociálních sítích zdrží zhruba 2 hodiny a 20 minut denně, přičemž mladší ročníky často i dvakrát víc. Celkový čas strávený s mobilem se u většiny lidí pohybuje okolo tří až čtyř hodin denně. U věkové skupiny do 34 let už ale není výjimkou ani šest hodin denně. Čísla vypadají nevinně, dokud si je člověk nepřepočítá, šest hodin denně znamená více než jeden celý den týdně strávený s mobilem v ruce.

Varovné signály

Poznat, že už je to problém, se dá i bez stopek. Typickým příznakem bývá ztráta kontroly, slib, že „jen na chvilku mrknu“, který končí po hodině. Časté jsou i potíže se spánkem, protože mobil je to poslední, co člověk večer vidí, a první, po čem ráno sáhne. Když se přidá podrážděnost, roztržitost a úzkost po delším používání, začíná to mít jasné kontury závislostního chování.

Pomáhá vytvořit si pár jednoduchých pravidel. Ložnice by měla zůstat bez obrazovek, notifikace se dají vypnout a sociální sítě kontrolovat jen několikrát denně, ne každých deset minut. Stejně důležité je mít „offline chvíle“, jídlo bez telefonu, procházku bez sluchátek, usínání bez světla displeje. Když se člověk začne znovu nudit, zjistí, že je to vlastně úleva.

Čísla vypadají nevinně, dokud si je člověk nepřepočítá. , ...

Kolik je tedy moc?

Jednoduchá odpověď neexistuje. Ale výzkumy se shodují, více než tři až čtyři hodiny denně u dospělých a více než dvě hodiny u dětí už znamená zvýšené riziko. WHO sice přesný limit neurčuje, přesto platí, že telefon by neměl přebírat kontrolu nad tím, kdy spíme, jíme a s kým trávíme čas. A to je možná ta nejpřesnější hranice, kterou člověk potřebuje znát.