Největší chyba při praní ručníků. Aviváž jim vezme savost a promění je v tvrdý šmirgl

Největší chyba, kterou drtivá většina lidí při praní ručníků dělá, spočívá v příliš velkém množství pracího prostředku a přidávání aviváže. Právě tahle kombinace je nejčastějším důvodem, proč ručníky po pár měsících začnou zatuchle páchnout, ztrácet savost a na dotek dřou jako šmirgl, i když byly původně krásně hebké. Vlákna se obalí zbytky prášku a aviváže, tkanina přestane pořádně pít vodu a mezi zanesenými smyčkami se daří bakteriím, které mají na svědomí typický odér vlhkého sklepa.

Základem správné péče o ručníky je střídmost a dostatek prostoru

Ručníky by měly mít v pračce dost místa, ideálně buben naplněný zhruba ze dvou třetin až tří čtvrtin, aby se mohly volně pohybovat a voda se dostala všude. Použijte kvalitní prací prostředek, ale v menší dávce, než jste zvyklí; hustá pěna a výrazná vůně nejsou známkou čistoty, spíš toho, že přípravek zůstane ve vláknech. Důležité je vynechat aviváž, protože právě ta z ručníků dělá vonící, ale tvrdou a nesavou „desku“. Pokud toužíte po měkkosti, mnohem lepší službu udělá obyčejný ocet v přihrádce pro aviváž, který pomůže rozpustit zbytky prášku a vlákna změkčí.

Ručníky se suší rozprostřené, nikdy ne složené. , Shutterstock...

Teplota praní hraje velkou roli v tom, jestli ručníky opravdu zbavíte bakterií a zápachu. Pro běžný provoz domácnosti stačí teplota kolem 40 °C, u hodně zatěžovaných ručníků (děti, sport, časté používání) je vhodných 60 °C. Na 90 °C má smysl prát jen výjimečně – při nemoci, plísňových onemocněních nebo pokud ručníky používá někdo dlouhodobě nemocný, jinak se zbytečně zkracuje životnost vláken. Stejně důležité je ručníky po doprání v pračce nenechávat – jakmile program skončí, vyndejte je, vyklepejte a dejte sušit. Právě dlouhé ponechávání v zavřené pračce je druhou častou chybou, která stojí za typickým zatuchlým pachem i u nových ručníků.

Velkým pomocníkem při údržbě je sušička

Správně nastavený program na nižší teplotu ručníky krásně načechrá a uvolní smyčky, takže jsou na dotek měkčí a lépe sají. Stačí hlídat, aby se nepřesušily – přepálená vlákna se lámou a ručník pak drhne a drolí se. Pokud sušičku nemáte, dbejte na dobré proudění vzduchu: Ručníky nenechávejte věčně na vlhké tyči v uzavřené koupelně, ale přesuňte je aspoň občas na stojan do místnosti s oknem nebo k radiátoru. Pověšený ručník by měl být rozprostřený, ne přeložený v několika vrstvách, jinak uvnitř vlhká tkanina nikdy pořádně neuschne.

Velkým pomocníkem při údržbě je sušička. , Shutterstock...

Na tvrdost ručníků má vliv i tvrdost vody. V oblastech s hodně vápenitou vodou se minerály usazují ve vláknech podobně jako v rychlovarné konvici. Tady pomůže jednou za čas „regenerační“ praní – bez pracího prostředku, jen s dávkou octa nebo jedlé sody, která usazeniny částečně rozpustí a ručníky změkčí. I v běžném praní je ale lepší volit tekuté prací prostředky, které se v tvrdé vodě lépe rozpouštějí a nezanechávají tolik zbytků.

Stojí za to myslet také na frekvenci praní

Ručník používaný denně na celé tělo by měl putovat do pračky zhruba po třech, čtyřech použitích, osušky na vlasy možná o něco později. Utěrky na ruce, které používá celá rodina, je ideální prát ještě častěji. Starý zvyk „šidit“ praní ručníků, protože se s nimi utíráme čistí, je dalším důvodem zápachu – vlhká tkanina je ideálním prostředím pro bakterie, i když na první pohled vypadá čistě. Pravidelné praní v kombinaci se správným sušením je nejjednodušší cesta k tomu, aby ručníky voněly čerstvě i bez tuny parfémovaných prostředků.

Možná se to všechno zdá jako spousta pravidel, ve skutečnosti jde ale o pár jednoduchých zásad. Když se jich budete držet, ručníky přestanou zapáchat, znovu získají měkkost a savost a ranní osušení už nebude připomínat drhnutí brusným papírem.