Sezona začala nezvykle brzy: Tahle voňavá houba roste už teď. Houbaři tvrdí, že chutná líp než praváci

Čirůvka májová (Calocybe gambosa) neroste přímo v lesích jako hříbky, nejčastěji ji najdete v travnatých plochách, jako jsou louky a pastviny, nebo u cest poblíž listnatých stromů. Není výjimkou, že na ni narazíte i v parku či na vlastní zahradě. 

Milovníci hub na májovce oceňují jemnou chuť a masitou konsistenci, která vynikne zejména v omáčkách a rizotech. Májovky je ale možné rovněž přidat do polévky nebo si z nich připravit jednoduchou směs na topinky. Pozoruhodné přitom je, že zůstávají bílé, i když je nakrájíte a povaříte. „Omáčka tak nezíská tmavý odstín jako například v případě praváků, ale zůstane světlá a jemná, což podle houbařů i kuchařů pomáhá více vyniknout její chuti,“ říká Zdeněk Hájek, předseda Mykologického klubu Plzeň.

Jak májovku poznáte

Povrch klobouku čirůvky májové přitom nemusí být čistě bílý, někdy mívá nažloutlou až okrovou barvu. Stejně tak mohou působit i lupeny, které jsou velmi husté a přirostlé k robustní třeni. S jistotou májovku poznáte až po rozkrojení díky charakteristické vůni, kterou houbaři přirovnávají k čerstvě namleté mouce nebo okurce. 

Vzhledem se májovka podobá smrtelně jedovaté závojence olovové. Aby nedošlo k záměně, mykolog Zdeněk Hájek radí sbírat ji na loukách či parcích a nehledat ji v lese. „Závojenka olovová většinou roste v hloubi lesa a ne v zahradách, a obvykle později než májovka,“ vysvětlil odborník. 

Poznávacím znakem čirůvky májové může být také růst v takzvaných čarodějných kruzích. Její podhoubí se totiž v půdě postupně rozrůstá rovnoměrně do všech stran a plodnice pak vyrůstají po jeho obvodu. Výsledkem jsou nápadné kruhy, které mohou mít průměr od několika desítek centimetrů až po několik metrů.

Závojenku podtrnku lze snadno zaměnit s jedovatými druhy. , ...

Jaké další houby rostou v květnu 

V zahradách, sadech a na okrajích lesů lze kromě májovky během května narazit rovněž na závojenku podtrnku. Jak název napovídá, obvykle roste v blízkosti trnkových keřů, případně dalších dřevin z čeledi růžovitých, jako jsou hlohy, jabloně nebo švestky. Na rozdíl od své „olověné“ příbuzné je jedlá a houbaři z ní připravují polévky a smaženice. Podobně jako májovku ji poznáte podle moučné vůně. Oproti tomu velmi podobná (a jedovatá) závojenka jarní není vázána na ovocné dřeviny a vůni nemá žádnou. 

Sírovec žlutooranžový chutná tak trochu jako kuře. , ...

Kuře z lesa

Přímo na kmenech lesních stromů můžete v tomto období objevit dřevokaznou houbu oranžové barvy, kterou by laik považoval za obyčejný choroš. Sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) přitom překvapí chutí podobnou kuřecímu masu. Protože vytváří veliké plodnice rostoucí ve vysokých trsech, často naplníte celý košík z jediného stromu.

Sírovec lze opéct na grilu nebo usmažit jako řízek, mykologové však připomínají, že je nutné sbírat jen mladé plodnice. Velikost přitom není známka stáří; je-li v lese dostatek vláhy, sírovec může dorůst do úctyhodných rozměrů velmi rychle. Starou plodnici poznáte podle toho, že při řezu „vrže“, zatímco do mladé nůž zajede hladce jako do másla. 

Smrž je chutný, ale velmi vzácný. , ...

Smrž vzácný i zrádný

Proměnlivé jarní počasí přeje růstu smržů. Pro gurmány jde o naprostou delikatesu, za kterou jsou ochotni platit na trhu vysoké částky, běžný houbař na ni ně ale narazí málokdy, jsou totiž poměrně vzácné a rostou jen pár dní. Navíc je tu riziko záměny s jedovatým ucháčem obecným. Zkušení lovci hub už mají vychytaná stanoviště, kde se smrž pravidelně objevuje. Opět nejde přímo o lesní porost, ale spíš řidší listnaté porosty, sady nebo meze. 

V případě smržů je bezpečnější nakoupit je na trhu. Pamatujte přitom, že houba musí projít řádnou tepelnou úpravou, protože za syrova obsahuje jedovaté látky, které se rozloží a vypaří až vlivem vysoké teploty. 

Jarní houby mohou být po dlouhé zimě příjemným zpestřením jídelníčku. Protože ale nejde o druhy notoricky známé, méně zkušení houbaři by s nimi experimentovat neměli. V případě volně rostoucích hub vždy platí jasné pravidlo: co nerozpoznáte zcela bezpečně, raději nechte dál růst.