Nejhorší je český „kutil“. Řemeslník prozradil, co stále dokola jezdí opravovat a do čeho se nemáme nikdy sami pouštět
Češi byli, jsou a zřejmě i budou národem kutilů. Heslo „udělej si sám“ tedy u nás následuje řada jedinců. Jenže podle řemeslníka je český kutil a český „kutil“. Kvůli těm druhým musí každou sezónu jezdit opravovat věci, do kterých by se většina méně zkušených jedinců raději nikdy neměla pouštět.
Kutilství se v Česku věnuje kdekdo. Zatímco před rokem 1989 to bylo nutností vzhledem k nedostupnosti zboží nebo služeb i nespokojenosti s jejich kvalitou či cenami řemeslníků, aktuálně se jedná spíše o koníček, který není ekonomicky nezbytný. Většina Čechů se tedy kutilství věnuje spíše z lásky a pro radost. Někteří ovšem i kvůli chlubení se na sociálních sítích. Proto se mnohdy pouští i do aktivit, které vyžadují preciznost a praxi. A následně je často povolán do „zbraně“ řemeslník, aby vše opravil.
Tohle kutilové často nezvládnou
Štukování patří mezi činnosti, do kterých se kutilové rádi pouští sami, ale následně si často volají na pomoc profesionály. Mnozí z nás zvládnou klasické malování, ale vrchní vrstva omítky, takzvaný štuk, bývá kamenem úrazu. Mezi nejčastější chyby patří chybějící penetrace. Zeď je totiž před finálním omítáním nutné důkladně očistit a penetrovat, jinak podklad rychle odsaje vodu, což nepovede k ničemu jinému než k praskání a špatné přilnavosti.
Podklad také musí být co možná nejrovnější. V opačném případě mají kutilové tendenci ho vyrovnávat silnější vrstvou štuku. To je ovšem další častá chyba. Je-li jeho vrstva moc silná (obvykle více než 2 milimetry), popraská a nedrží. Hlubší díry je proto vhodné před štukováním zapravit. Chyba pak může nastat i kvůli zbrklosti při schnutí. Odpaření veškeré vlhkosti sice může trvat „jen“ několik dní, někdy je ale potřeba až měsíc.
Podlaha jako z partesu? Většinou nikoli
Někteří kutilové se pouští svépomocí i do pokladu dlažby. Nic proti, možné to je, ale vyžaduje to pečlivost, trpělivost a dodržení správného postupu. Proto to nezvládne ani zdaleka každý. První chybou bývá špatná příprava podkladu. Obvykle zde zůstanou nerovnosti, prach, mastnota nebo vlhkost, což může vést k praskání a dalším potížím. Doporučeno přitom bývá použít nivelační stěrku, která dokáže vytvořit vodorovný, hladký a pevný povrch.
Chybou může být i zanedbání dilatačních spár, což zvyšuje pozdější praskání dlaždic při teplotních změnách, protože se nemohou roztahovat a smršťovat. Kutilové také často dlaždice špatně rozloží. Na okrajích pak mohou zůstat odřezky. Odborníci proto doporučují je položit nejprve nanečisto bez použití lepidla a ověřit si, zda vše vychází. Při práci načisto je potom nutné použít správné lepidlo. V koupelně a vlhkých místnostech by například mělo být voděodolné.
Tuhle výměnu zvládne (údajně) každý
Výměna vodovodní baterie se skutečně nemusí zdát zase tak složitá. Do hodiny byste měli mít hotovo. Jenže ouha. První chybu zřejmě udělají jen skuteční amatéři. Před samotnou výměnou je totiž pochopitelně nutné vypnout přívod vody. Pak byste ale ještě měli otevřít páku baterie a vypustit tak zbytkovou vodu a tlak. Teprve potom proběhne celá výměna bezpečně a v „suchém triku“. Zabráníte tím totiž nechtěnému stříkání vody.
Odšroubování staré baterie asi zvládne opravdu každý zručnější kutil. Problematická však může být instalace nové. Někdo například volí nevhodné vybavení. Běžné kleště mohou poškodit chromovaný povrch. Často dochází také k přetažení závitů či k chybám při instalaci těsnění. To může vést k pomalému kapání vody do zdi. Zručnější kutilové tak sice tuhle výměnu zvládnou, nemáte-li ovšem zkušenosti, radši rovnou zavolejte „profíka“.
Myslíte si, že patříte mezi zkušené všeuměly? V tom případě si zkuste náš kvíz o slangu kutilů. A pokud by vám jedna prověrka vědomostí nestačila, vyzkoušejte si, jestli poznáte nářadí z dílny jen podle obrázku.


























































