Otrávit vás může i jedlá houba. Češi opakují stejnou chybu stále dokola a končí na kapačkách

Podle Národního informačního zdravotního portálu (NZIP) houby obsahují relativně málo kalorií. Navíc dokážou zasytit, a to díky vysokému obsahu vlákniny. Kromě toho se v nich vyskytuje i velké množství stopových prvků a vitamínu D, jenž se jinak v rostlinných potravinách vyskytuje spíše pomálu. Houby se tedy mohou stát součástí zdravého jídelníčku, ale jsou s nimi spojena i určitá rizika. Nemusí jít přitom jen o druhy jedovaté, ale i o ty, které jsou obvykle považovány za jedlé. V některých případech přitom může špatná manipulace nebo příprava skončit i zdravotními potížemi, které vyžadují lékařské ošetření či infuze.

Pozor na houby přestárlé či zapařené

Říká se, že každá houba je jedlá, ale některá jen jednou. Jenže existují druhy, na kterých si jednou pochutnáte, a podruhé vám mohou způsobit nemalé potíže. Platí to třeba pro bedly nebo žampiony, což jsou příbuzné houby z čeledi pečárkovitých. U starších plodnic může být problematické, že už začalo docházet k rozkladným procesům. Existují ale i další nebezpečí.

Dáte-li je do nepropustných obalů či igelitových sáčků, zapaří se. A i když si z lesa přinesete houby zdravé, musíte je správně skladovat. Ideálně na chladném, suchém a tmavém místě, a to jen několik dní. Ve všech těchto případech totiž riskujete, že se v bedlách a žampionech začnou rozpadat bílkoviny, což vede ke vzniku toxinů. Platit to navíc může i pro jiné jedlé houby.

Sbírat byste raději měli jen mladší bedly , ...

Tuhle houbu nikdy nejezte s alkoholem

Pokud se řekne „hnojník inkoustový“, chuť na smaženici ve vás tento název zřejmě nevyvolá. Přesto se jedná o jedlou houbu, byť ani chuťově není úplně o co stát. Mladé plodnice ovšem přece jen použít můžete, i když po tepelné úpravě. Velké potíže ovšem mohou nastat, pokud se rozhodnete smaženici spláchnout „šťopičkou něčeho silnějšího“.

Hnojník inkoustový obsahuje látku zvanou keprin, která je problematická. Jak uvádí Česká mykologická společnost, v kombinaci s alkoholem může způsobit otravu projevující se bolestmi hlavy, bušením srdce a zvracením. Podobné příznaky ostatně vyvolává požití alkoholu při léčbě alkoholismu antabusem. I u této houby se tedy mějte na pozoru.

Nebezpečný druh, dříve považovaný za jedlý

Ucháč obecný byl dlouho považován za jedlou houbu. Dokonce se (nejen) u nás i prodával. Jenže dnes existují důrazná varování, byť se o jeho jedovatost stále vedou spory. Existují ovšem případy otrav, které se podobají otravám způsobeným muchomůrkou zelenou. Rozhodně tedy není o co stát a konzumovat tuto houbu nedoporučujeme.

Ucháč obecný může být velmi nebezpečný , ...

Za hlavní toxickou látku, jež je odpovědná za otravy, bývá považován gyromitrin. Intoxikace může vést i k poškození nervové soustavy a jaternímu komatu, stavu, který končívá i smrtí. Problém představuje i to, že podobný ucháč obrovský je považován za jedlou a chutnou houbu. Navíc existuje možnost záměny s oblíbenými smrži. Měli byste tedy přesně vědět, co sbíráte.

Další problémy u jedlých hub

Problémy někdy způsobují i modrající hřiby jako kovář. Ty mohou při nedostatečné tepelné úpravě vyvolat zažívací potíže. Někteří houbaři využívají v menším množství jako koření usušené plodnice pestřce obecného. Tahle houba, jež připomíná jedlé pýchavky, je ovšem především ve vyšším věku jedovatá. Poznáte ji podle černého vnitřku. Problematické bývají i přemrzlé hřibovité houby, které kvůli mrazu na první pohled nepodléhají zkáze. Ve skutečnosti však už v nich začaly rozkladné procesy.

Své houbařské znalosti neustále rozšiřujte. Nejenže se tak vyhnete zdravotním potížím, ale zároveň se nebudete připravovat o některé pochoutky. Třeba o houbu, která chutná jako kuřecí maso.