Kompost na zahradě podléhá pravidlům, která Češi často ignorují. Teď jejich porušování začínají řešit i úřady

Kompostování zažívá v posledních letech velký návrat a věnují se mu nejen starší, ale i mladší zahradníci. Pro ty je kompost něco jako forma ekologické odpovědnosti. Díky němu vrací zemi živiny, šetří za hnojivo a snižují množství komunálního odpadu. Velká část zahrádkářů však neumí kompost správně založit nebo udržovat. Ten pak začne zapáchat a problém se sousedy je na světě. 

Češi jako národ kutilů a zahrádkářů často k pravidlům sousedského soužití přistupují s pocitem, že „na mém pozemku si můžu dělat, co chci“. To však není pravda, zejména pokud se to týká situací, kdy svým jednáním sousedy obtěžují. Mezi takové „obtěžování“ mohou patřit i různé pachy pocházející z cizích pozemků nebo větší výskyt škůdců. A pokud je váš kompost zdrojem obojího, můžete se dočkat tisícové pokuty.

Špatně udržovaný kompost může zapáchat , ...

Když zápach přestane být „jen příroda“

Sousedské vztahy upravuje v podobných případech Občanský zákoník, konkrétně § 1013, který definuje takzvané imise. Kompost sám o sobě v něm samozřejmě zakázaný není, co už ale je, je obtěžování v míře „nepřiměřené místním poměrům“. 

V praxi to znamená, že pokud jste na vesnici, občas na různé pachy narazíte. Ať už jsou to pohnojená pole nebo záhony v sousední zahradě, slepice, či kravín na vsi. Pokud se však od sousedova plotu táhne hnilobný zápach až k vašemu bazénu, trpět to nemusíte. 

Největší problém nastává ve chvíli, kdy z kompostéru vytékají hnilobné šťávy přímo na sousední pozemek. V tuto chvíli jde o takzvanou „přímou imisi“ a o porušení zákona. Stejným problémem je kompost ve chvíli, kdy na pozemky kolem domů láká nadměrné množství hmyzu nebo třeba potkany a myši. V podobných případech už nejde jen o nepříjemný zápach, ale o hygienické riziko – a úřady tak mohou reagovat.

Od stížnosti k pokutě

Pokud prvotní sousedská dohoda selže a soused se zapáchajícího a tlejícího kompostu nechce vzdát nebo jej nějak zabezpečit, může poškozená strana podat podnět k přestupku proti občanskému soužití. Podobné podněty obvykle řeší obecní úřad nebo komise pro projednávání přestupků. V některých případech dokonce úředníci vyjíždějí přímo na místo zjistit například intenzitu zápachu nebo aktuální hygienický stav daného místa.

Prvním krokem bývá výzva ke zjednání nápravy. Kompost je tak obvykle nutné přeházet, často i přemístit do uzavřeného kompostéru, a použít urychlovač. Pokud však jeho majitel nijak nereaguje a nápravu nezjedná, může mu být uložena pokuta v řádech tisíců korun.

Ještě dražší variantou je sousedská „zápůrčí žaloba“. V tomto případě rozhoduje o tom, nakolik kompost obtěžuje okolí, soud. Zde pak bývají výdaje pro majitele kompostu ještě vyšší, pokud soud prohraje. Musí totiž uhradit náklady na soudní řízení a další poplatky. 

Kompost je nejlepší skladovat ve speciálních nádobách (kompostérech) , ...

Správné umístění jako prevence konfliktů

Pokud se chystáte založit vlastní kompost, je dobré na podobné spory myslet už na začátku. Poměrně dobře se jim lze vyhnout v případě, že budete kompost zakládat a udržovat dle několika základních pravidel. Jedním z nich je pak i jeho správné umístění. 

Kompostér by měl být alespoň dva metry od hranice pozemku. Zvolte místo v polostínu, například pod vzrostlejším stromem. Vhodné je ukládat kompost do uzavřeného kompostéru z plastu. Kompostér pak musí vždy stát na půdě, nikdy ho nedávejte na beton nebo dlažbu. Zaprvé potřebujete, aby se do něj dostaly žížaly a další organismy, a za druhé by přebytečná (a často zapáchající) tekutina odtékala po betonu dál do zahrady.

Co na kompost patří, a co raději ne?

Aby kompost nezapáchal, je nezbytné na něj ukládat pouze to, co tam patří. Základem je střídání “zeleného” a “hnědého” materiálu v poměru 1:3. To znamená, že když dáte do kompostéru jeden díl čerstvě posečené trávy, musíte k ní umístit ještě dva až tři díly suchého listí, sena, pilin, slámy či drceného kartonu. 

Na kompost také nepatří spousta věcí, které tam lidé i přesto dávají. Právě ty se často stávají zdrojem nepříjemného zápachu. Na kompost striktně nepatří maso, kosti a mléčné výrobky, které jsou hlavními viníky hnilobného zápachu a lákají potkany.

Vyhněte se i nakaženým částem rostlin. Plíseň bramborová nebo strupovitost se v kompostu často nezničí a v dalším roce infikuje celou zahradu. Psí a kočičí výkaly se v kompostu špatně rozkládají, velmi zapáchají, mohou obsahovat spoustu parazitů a opět lákat celou řadu škůdců. Popel z uhlí a barevné časopisy obsahují těžké kovy a toxická barviva. Slupky z citrusů obsahují velké množství pesticidů a dalších chemikálií. V kompostu navíc často plesniví a nerozkládají se dostatečně rychle.