100% energie z obnovitelných zdrojů do roku 2050? Realita může být úplně jiná

V posledních letech jsme svědky výrazného posunu směrem k využívání obnovitelných zdrojů energie, který je motivován nejenom environmentálními a ekonomickými faktory, ale také potřebou plnit globální klimatické cíle. Jednou z nejambicióz­nějších vizí je dosažení 100% energie z obnovitelných zdrojů do roku 2050, což představuje odvážný krok, jenž by mohl zásadně změnit globální energetickou infrastrukturu.

Tento cíl byl nedávno podpořen Mezinárodní agenturou pro obnovitelné zdroje energie (IRENA), která představila několik scénářů, jak této mety dosáhnout. Klíčovou otázkou však zůstává: Je tento cíl reálný?

Globální energetický sektor prochází bezprecedentní transformací. Za posledních deset let se podíl obnovitelných zdrojů na celosvětové výrobě elektřiny zvýšil z přibližně 18 % na více než 30 %. Tento pokrok je poháněn technologickými inovacemi, zlepšující se ekonomickou výhodností obnovitelných technologií a rostoucím tlakem na snižování emisí skleníkových plynů. Mnohé země, zejména v Evropě a Asii, si stanovily ambiciózní cíle v oblasti dekarbonizace a energetické nezávislosti, což přispělo k růstu investic do obnovitelných zdrojů.

Například v roce 2022 dosáhly celosvětové investice do obnovitelné energie rekordní výše 1,6 bilionu amerických dolarů, což představuje meziroční nárůst o 15 %. To dokazuje, že přechod k čisté energii již není pouze teoretickým konceptem, ale realitou, která je hnacím motorem pro řadu průmyslových odvětví.

Avšak přestože je tento pokrok impozantní, cesta k dosažení 100% energie z obnovitelných zdrojů je stále plná výzev a nejistot. Ukázky, jak bezemisní budoucnosti založené na obnovitelných zdrojích dosáhnout jsou ale dostupné ve stále více zemích. Příkladem může být i Kalifornie, která už na obnovitelné zdroje spoléhá po velkou část roku.

IRENA, jako globální agentura věnující se obnovitelné energii, zveřejnila několik scénářů, které zkoumají různé cesty k dosažení 100% energie z obnovitelných zdrojů do roku 2050. Tyto scénáře zahrnují kombinaci technických, ekonomických a politických opatření, která by měla zajistit přechod na plně obnovitelnou energetickou infrastrukturu.

Jeden z nejvýznamnějších scénářů je založen na předpokladu, že globální energetická poptávka bude pokračovat v růstu, avšak technologie pro výrobu, ukládání a distribuci energie se budou rychle zlepšovat. Tento scénář předpokládá, že solární a větrná energie budou tvořit páteř globální energetické sítě, doplněné o další technologie, jako jsou vodní elektrárny, geotermální energie a pokročilé bateriové systémy pro skladování energie. IRENA odhaduje, že by tyto technologie mohly pokrýt až 85 % globální energetické poptávky.

Další scénář je založen na rychlé elektrifikaci průmyslu a dopravy, která by výrazně snížila poptávku po fosilních palivech. Tento scénář předpokládá masivní nasazení elektromobilů, elektrických topných systémů a dalších elektrifikovaných technologií, které by mohly být poháněny výhradně obnovitelnými zdroji. Podle tohoto scénáře by bylo klíčové vytvořit robustní a flexibilní energetické sítě, které by dokázaly zvládnout variabilitu obnovitelných zdrojů.

Infografika: ačkoliv podíl obnovitelných zdrojů v Česku rychle roste, stále je jen minimální , ...

Přestože jsou scénáře IRENA technicky možné, dosažení 100% obnovitelné energie bude vyžadovat překonání řady významných výzev. Mezi hlavní překážky tak patří: Variabilita obnovitelných zdrojů: Solární a větrná energie jsou inherentně variabilní, což znamená, že jejich výroba není konzistentní. To klade vysoké nároky na energetické sítě, které musí být schopné vyrovnat se s náhlými změnami ve výrobě. Technologie pro ukládání energie, jako jsou bateriové systémy, musí být schopné vyrovnat tuto variabilitu, což je technická výzva, která vyžaduje další výzkum a investice.

Důležitou součástí scénářů je také infrastruktura a investice. Přechod na 100% obnovitelnou energii bude vyžadovat masivní investice do energetické infrastruktury. To zahrnuje nejen výstavbu nových solárních a větrných elektráren, ale také modernizaci přenosových a distribučních sítí, aby byly schopné zvládnout vysoký podíl obnovitelných zdrojů. Náklady na tuto transformaci jsou obrovské a budou vyžadovat koordinaci mezi vládami, soukromým sektorem a mezinárodními institucemi.

V neposlední řadě se pak bude nutné zaměřit i na politické a sociální faktory. Přechod na obnovitelnou energii není jen technickou a ekonomickou otázkou, ale také politickou. Bude vyžadovat silnou politickou vůli, podporu veřejnosti a mezinárodní spolupráci. V některých regionech může být obtížné dosáhnout konsensu, zejména tam, kde fosilní paliva stále hrají klíčovou roli v ekonomice.

Otázka, zda je dosažení 100% energie z obnovitelných zdrojů do roku 2050 reálné, nemá jednoduchou odpověď. Technicky je to možné, jak ukazují scénáře IRENA a další výzkumy. Ekonomicky je přechod na obnovitelné zdroje stále výhodnější díky poklesu cen technologií a rostoucím investicím. Politicky a sociálně však zůstává dosažení tohoto cíle nejisté.

Klíčové bude, jak rychle a efektivně budou vlády a průmysl schopny reagovat na výzvy, které tento přechod přináší. Budoucnost energetiky tak bude záviset na kombinaci technologických inovací, politických rozhodnutí a veřejné podpory. Pokud se všechny tyto faktory spojí, dosažení 100% obnovitelné energie do roku 2050 se může stát skutečností. Ale jak ukazuje historie, nic není jisté a cesta k tomuto cíli bude plná nečekaných překážek.