Netušili jsme, že je tam skrýš s pokladem: Mladá rodina při rekonstrukci podhledů našla cennosti předchozích majitelů

Starý vesnický dům předchozí majitelé využívali jako chalupu. Mladí manželé David a Michaela v něm však viděli možnost trvalého bydlení za přijatelnou cenu. Rozhodli se ho zakoupit a postupně zrekonstruovat. 

Obzvláště lákavou součástí domu bylo prostorné podkroví, kde už dříve někdo vybudoval ložnici a krokve zakryl dřevěnými podhledy. „To dřevo bylo bohužel ve špatném stavu, desítky let ho nikdo neošetřoval,“ vysvětluje David. „Střechu jsme navíc chtěli zateplit izolací, takže všechny ty plaňky musely pryč.“

Poklad mezi trámy

David si pozval na pomoc bratrance a pustili se do práce. Ani ve snu by je přitom nenapadlo, že za prastarými podhledy najdou dvě velké krabice s nevšedním obsahem. Jedna jim doslova vypadla na hlavu. „V jedné byly spíš památeční věci. Staré fotografie, výstřižky z novin, dokonce i milostné dopisy. Ale v té druhé jsme našli šperky,“ popsal David. 

Starožitník později manželům potvrdil, že některé prsteny a brože byly vyrobeny z pravého zlata a stříbra. Zároveň je ale poučil o zákonné povinnosti nalezené předměty navrátit původnímu majiteli domu. Nárok budou mít jen na nálezné ve výši deseti procent hodnoty nálezu. 

Staré šperky dnes mohou mít velkou hodnotu. , ...

Zákon hovoří jasně

Vlastnictví věcí nezaniká tím, že je ztratíte nebo někde zakopete. A když mezitím zemřete, vlastnictví přechází na vaše dědice. Zákon ve své složité mluvě rozlišuje věci ztracené a věci skryté, tzn. schované v zemi, pod podlahou nebo mezi půdními trámy, ale pro oba typy stanovuje stejná pravidla. 

Když najdete jakýkoli předmět, který vám nepatří, a neznáte jeho vlastníka, nález musíte ohlásit místnímu obecnímu úřadu. Ten potom musí podniknout kroky k nalezení skutečného majitele. Když se majitel nepřihlásí do tří let, vlastnické právo přechází na nálezce. V případě, že nálezce nemá o věc zájem, může ji přenechat obci, která mu pak vyplatí nálezné. 

Výjimkou jsou nálezy archeologické, jež nesou kulturní hodnotu a vždy náleží státu. Může jít o středověké mince, šperky a poháry nebo předměty z doby bronzové, o které náhodně zavadíte při procházce lesem. Takové poklady je nutné odevzdat místnímu muzeu,  Archeologickému ústavu nebo obci. Také v tomto případě vám bude náležet desetiprocentní odměna. Ovšem pozor, pokud byste poklad našli s pomocí detektoru kovů, nešlo by o nález náhodný, protože jste cennosti záměrně hledali. Na nálezné byste proto neměli nárok. 

Náhodně nalezené poklady musejí být nahlášeny obci nebo muzeu. , ...

Dva miliony za poklad století

Se stanovením odměny za náhodný nález to nicméně nebývá jednoduché. V roce 2015 našel anonymní nálezce na poli nedaleko obce Chýšť u Pardubic přes 700 stříbrných denárů z konce 10. století a poctivě je předal muzeu. Ačkoli samo stříbro mělo cenu okolo pouhých 110 tisíc korun, experti z Národního muzea v Praze stanovili kulturněhistorickou hodnotu nálezu na 23,5 milionu korun. Vyvstala otázka, zda se nálezné vypočítá z hodnoty kovu, jak to určuje památkový zákon, nebo z hodnoty kulturně historické. 

Kdyby se krajský úřad rozhodl pro první možnost, nálezce by dostal pouhých 11 tisíc korun. 
„Taková zanedbatelná částka by znamenala ztrátu motivace pro další nálezce v budoucnosti, což může vést k neodevzdání podobných hodnotných nálezů,“ vysvětlil pro iDnes hejtman Pardubického kraje Martin Netolický důvod, proč úřad nakonec poctivého nálezce odměnil dvěma miliony. 

Poklady se tedy dají najít i v dnešní době. Kdo ví, kolik vzácných mincí, šperků a dalších artefaktů ještě české lesy a pole skrývají. A možná se něco schovává i na vaší staré půdě. Pozůstatek po vašich předcích, vzpomínka na jejich životy, lásky a strasti, na které se už téměř zapomnělo. Staré věci nemusejí mít ani žádnou valnou peněžní hodnotu, stačí, když mají hodnotu osobní. Už to samo o sobě je velmi cenné.