Úřad může lidem nahlédnout do bankovního účtu a požadovat doplacení daně za všechny přijaté peníze

Pokud byste tedy měli například nepřiznané příjmy, úřady po vás mohou požadovat, abyste je dodatečně přiznali, řádně doložili jejich původ a následně doplatili všechny daně, jejichž placení jste se do té doby vyhýbali. Kromě toho vám pak mohou být uložené sankce. Jeden ze zásadních problémů v tomto směru představují činnosti, které mnozí považují za běžný přivýdělek, ale úředníci na ně ve skutečnosti nahlížejí jako na soustavnou výdělečnou činnost – tedy podnikání. Někteří lidé si pak ani neuvědomují, že porušují platnou legislativu. Jelikož však neznalost zákona neomlouvá, i jim mohou být vyměřené sankce. Ty se přitom v určitých případech mohou vyšplhat poměrně vysoko. 

Co je a co není považováno za podnikání? 

Pokud se chcete vyhnout případným komplikacím, je vhodné porozumět tomu, jaký je rozdíl mezi podnikáním a příležitostnou (nahodilou) činností. 

Naprosto zásadní je v tomto směru definice podnikání, na kterou můžete narazit v občanském zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.). Konkrétně se této problematice věnuje § 420, který hovoří následovně: 

„Kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Pro účely ochrany spotřebitele a pro účely § 1963 se za podnikatele považuje také každá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.“

U nahodilé činnosti je situace trochu komplikovanější, protože v žádném zákoně není přesně definována. Legislativa pamatuje pouze na tzv. „ostatní příjmy“. Ty jsou vyjmenované v § 10 zákona č. 586/1992 Sb., který pojednává o daních z příjmů. 

V každém případě platí, že úřady zpravidla za podnikání nepovažují činnost, která není provozována soustavně a za účelem zisku. 

Příklad z praxe: Na které činnosti si dát pozor?

Aniž by si to někteří lidé uvědomovali, za podnikání mohou být při splnění výše zmíněných předpokladů považovány i činnosti, kterým se mnozí věnují poměrně běžně. 

V praxi jde například o pravidelný prodej oblečení – to se vztahuje především na případy, kdy fyzická osoba nakupuje oblečení (například) z druhé ruky za nízkou cenu a následně je s marží prodává dále. 

Pokud pravidelně přeprodáváte oblečení, úřady na vás mohou nahlížet jako na podnikatele. , ...

Dále se může jednat například o překlady z (nebo do) cizích jazyků – obzvláště pokud si navíc aktivně vyhledáváte klienty. 

V dnešní době je potom populární rovněž správa sociálních sítí, střih videí nebo tvorba grafických návrhů. Ani v těchto případech nemusí jít o příležitostnou činnost, pokud máte například několik klientů nebo jednoho pravidelného. O podnikání může jít dokonce i v případech, kdy tuto činnost provádíte pro své známé (pokud si od nich necháváte zaplatit). 

Pokud tedy úřady ve spolupráci s bankou zaznamenají, že na váš bankovní účet pravidelně přicházejí rozličně vysoké částky od různých lidí (klientů), mohou po vás požadovat vysvětlení a případně zahájit šetření. 

Banky v tomto směru používají automatizované systémy (v souladu s tzv. AML zákonem, který je laicky označován jako zákon o praní špinavých peněz), přičemž jakmile zaznamenají podezřelé transakce, mohou je nahlásit na Finanční analytický úřad. Údaje od banky si však může vyžádat i samotná Finanční správa České republiky, a to při daňových kontrolách. Banka má v takovém případě povinnost této instituce poskytnout výpis z účtu či další informace. 

Problematický může být rovněž střih videa. , ...

Jak vysoko se sankce mohou vyšplhat? 

Pokud neoprávněně podnikáte bez živnostenského oprávnění, výše sankcí může dosáhnout až 500 000 korun. Pokud by se jednalo o živnost koncesovanou, může jít dokonce o 1 000 000 k­orun. Je však důležité podotknout, že u méně závažných prohřešků bývají částky výrazně nižší. 

I tak nicméně platí, že se rozhodně nevyplatí riskovat. Kromě sankcí totiž úřad rovněž zpětně doměří všechny daně, kterým jste (byť třeba i neúmyslně) unikli. 

Pokud byste navíc tímto způsobem unikli placení daní, pojistného či jiných příspěvků ve vyšším rozsahu, můžete se potýkat i s obviněním z krácení daní. O něm se hovoří v trestním zákoníku: 

„Kdo ve větším rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo zákazem činnosti. Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nejméně se dvěma osobami, poruší-li k usnadnění takového činu úřední uzávěru, nebo spáchá-li takový čin ve značném rozsahu,“ je uvedeno v § 240. 

Pozor na malý háček

I u příležitostných výdělků navíc platí, že je v určitých případech budete muset zdanit. To se vztahuje především na případy, kdy celkový příjem překročí hranici 50 000 korun. 

Pokud byste tedy teoreticky například provedli precizní střih několikahodinového videa, přidali do něj pokročilé efekty a za tuto službu si naúčtovali přes 50 000 korun, částku budete danit i přesto, že se po celý zbytek roku této činnosti věnovat nebudete.