Hodinový manžel prozradil, že je spíše psycholog a vztahový poradce, než opravář. Neuvěříte, co mu všechno zákaznice vyprávějí

Josef za svou desetiletou praxi hodinového manžela už v domácnostech slyšel tolik příběhů, že by vydaly na román. Prohlédl si četné fotografie dospělých dětí žijících v zahraničí, dozvídá se o komplikovaných rodinných vztazích, nevěrách, nevděčných potomcích i hádkách kvůli dědictví. 

Ať jde o opravu kapajícího kohoutku nebo smontování nového nábytku, scénář po příchodu do bytu bývá obdobný: Josef dostane šálek kávy a případně sušenku nebo kus koláče. A zatímco spravuje nebo montuje, zákaznice povídá. 

Od drobných oprav k hlídání kocoura

„Začne to jako obvyklá konverzace, aby řeč nestála. Ale občas to skončí dlouhým vyprávěním,“ popisuje hodinový manžel s tím, že nejvíce toho mívají na srdci starší osamělé ženy. Často jde o příběhy smutné. „Jedna starší paní před lety ovdověla a od té doby žije jen s kocourem. Děti nikdy neměla, sestra už zemřela, kamarádky také nemá. Zeptala se mě, jestli bych se nepostaral o jejího kocoura, až bude v lázních. Netuší totiž, na koho jiného se obrátit.“

Pro některé osamělé ženy je hodinový manžel něco jako psycholog. , ...

Josef nicméně dodává, že povídající zákaznice většinou neočekávají pomoc. Jen se chtějí vypovídat. Často stačí, že jim naslouchá a empaticky pokyvuje hlavou. Je to tak trochu jako sezení u psychoterapeuta. Lidem psychicky uleví, když o svém trápení mohou promluvit nahlas. 

„Je pravda, že si mě občas pletou s psychologem nebo vztahovým poradcem. Já ale ženám nemůžu radit, zda se s nevěrným manželem rozvést, nebo mu odpustit. Vždycky řeknu, že záleží na jejich prioritách,“ vypráví Josef. 

Zdravotní neduhy a znepřátelené tchyně

Pozoruhodné historky ze své práce líčí také hodinový manžel Honza. „Jedna paní měla dost zvláštní zvyk – libovala si ve sdělování svých zdravotních potíží. Vůbec nebyla mladá, ale svoje neduhy vyprávěla dopodrobna už z dob základní školy. Jejím naprostým a ničím nepřekonatelným triumfem byla operace hlavy v různých obdobích života,“ popisuje Honza na webu hodinovyblog.cz.

Hodinoví manželé však někdy zažívají i situace vtipné. „Měl jsem spravit dveře od skříně v ložnici. Když jsem tam ale přišel, na posteli sedící stará paní si přiložila prst k ústům: ‚Pst, neříkejte té babě, že jsem tady!‘ Pochopil jsem, že šlo o tchyni, která se tady schovávala před druhou tchyní. Navzájem se nesnášely a náhodou přišly navštívit mladé ve stejný den,“ směje se Josef a dodává, že paní v pokoji seděla tiše jako pěna po celou dobu, kdy pracoval. 

Během montování nábytku lze odvyprávět řadu historek ze života. , ...

Služba s mladou historií 

Když se Vladimír Šimík z Brna v roce 2005 stal prvním hodinovým manželem v Česku, název jeho živnosti vzbuzoval úsměv a někdy i nedůvěru. Lidé ale brzy pochopili, že se opravdu jedná o služby výhradně opravářské či kutilské a zájem o ně rychle rostl. Hodinové manžele si přitom zdaleka neobjednávají jen osamělé ženy. Mezi klienty se najdou i muži nebo vdané ženy, jejichž manželé jsou příliš zaneprázdněni prací nebo na manuální práci nemají buňky. 

Originální nápad vypůjčit si na hodinu zručného manžela odjinud přitom nepochází z českých krajů, ale z Ruska. První firmu tohoto druhu založila v roce 2003 podnikatelka Nina Rachmaninová v Moskvě a okamžitě se setkala s obrovským úspěchem.  

Hodinoví manželé jsou schopni zastat spoustu drobných oprav a prací, na které se nevyplatí volat řemeslnickou firmu. Namontují police, spraví protékající toaletu či kapající kohoutek, vymění žárovky, pověsí obrazy. Není výjimkou, že třeba i vyluxují nebo shrabou listí na zahradě. Jejich hodinová sazba přitom bývá ve srovnání s profesionálními řemeslníky nižší. A když se ještě takovému opraváři můžete svěřit se všemi osobními problémy, využití jeho služeb se opravdu vyplatí.