Čechům mohl získat Nobelovu cenu. Místo toho je dnes tenhle vynález symbolem velké ostudy

Oním ne tak úplně doceněným vynálezcem a objevitelem je Otto Wichterle. V padesátých letech se soustředil na výzkum polymerů, aniž by tehdy kdokoli tušil, kam ho tahle práce dovede. Zajímal ho materiál, který by byl dostatečně stabilní, ale zároveň šetrný k lidské tkáni. Postupně se ukázalo, že narazil na látku s vlastnostmi, jež byly pro medicínu zásadní.

Tento materiál a technologie výroby byly převratné a daly základ pro vznik kontaktních čoček. Na rozdíl od předchozích tvrdých skleněných nebo plastových čoček byly Wichterleho čočky pohodlné, bezpečné a vhodné pro delší nošení. Netrvalo tak dlouho a objevu si všimli odborníci z celého světa. Do 70. let 20. století se pak výroba kontaktních čoček rozšířila do Spojených států a dalších zemí.

Licence prodaná za pár šupů

Otto Wichterle nepatřil k neznámým jménům ani ve své době. V odborném světě měl respekt a jeho výzkum budil zájem i za hranicemi. Právě proto dnes řada historiků mluví o promarněné šanci ve chvíli, kdy se začalo rozhodovat o právech na jeho objev. Československo tehdy zvolilo cestu, která se zpětně ukázala jako krátkozraká.

Československo prodalo práva na výrobu měkkých kontaktních čoček Američanům , ...

Práva na výrobu měkkých kontaktních čoček přešla v polovině šedesátých let na americkou firmu National Patent Development Corporation. Stát za ně inkasoval částku, která už tehdy působila skromně a s odstupem let vyznívá téměř symbolicky. Skutečná hodnota technologie se naplno ukázala až ve chvíli, kdy se výroba rozjela ve velkém za oceánem.

NPDC poté postoupila práva firmě Bausch & Lomb, která začala s masovou výrobou. Ta přinesla obrovské tržby právě na základě původního českého vynálezu. Wichterle sám z toho prakticky nic neměl. Nejenže nedostal velké honoráře, ale jeho vědecké postavení bylo v době normalizace omezeno stejně jako jeho kontakt se zahraničím. Teprve po roce 1989 našel uznání i doma.

Nobelova cena se nekonala

Navzdory významu jeho objevu Otto Wichterle Nobelovu cenu nezískal. Nominace na ni se sice v některých kruzích zmiňovaly jako možnost po převratu v roce 1989, ale oficiální ocenění se nikdy nekonalo. Wichterle v pozdějším věku získal řadu jiných ocenění, například Wood Prize od American Optical Society.

Nobelova cena za chemii či medicínu často směřuje k objevům, které mění svět, a kontaktní čočky rozhodně změnily životy milionů lidí. Přesto se Wichterleho jméno v seznamu laureátů neobjevilo. Politická situace a omezené možnosti propagace jeho práce v době železné opony mohly sehrát roli v tom, že výzkum nezískal mezinárodní uznání tak rychle jako jiné objevy.

Kontaktní čočky dnes nosí miliony lidí po celém světě , ...

Dnes je otázka, zda by získání Nobelovy ceny něco změnilo pro Wichterleho život, spíše spekulací. Faktem ale zůstává, že jeho zásadní přínos světu nebyl tím nejprestižnějším oceněním potvrzen.

Symbol promarněné příležitosti

Příběh Otto Wichterleho se často používá jako učebnicový příklad promarněné šance. Přestože jeho vynález patří k významným medicínským objevům 20. století, Československo z něj vytěžilo relativně málo. Licence byla prodána, zisk z výroby šel především zahraničním společnostem.

Podle některých historiků mohl stát i sám Wichterle profitovat daleko více, kdyby jinak naložil s patentem a jeho licencováním. Dnes nosí měkké kontaktní čočky stovky milionů lidí na celém světě. Mnoho z nich si neuvědomuje, že jejich kořeny sahají do malé laboratoře v Československu a do rukou českého chemika.