Češi přestávají topit v bytech i domech. Inspirovali se totiž tím, co už léta dělají Ukrajinci lépe než my
Řada Čechů už si díky vysokým účtům za vytápění uvědomila, že se nevyplatí dlouhodobě vytápět celé své byty nebo domy. Platit stále více, když v prostoru ani netrávíme většinu času, se zdá být nesmysl. Stejný postup přitom Ukrajinci praktikují často z nutnosti úplně běžně.
Využívání nepřetržitého topení vychází z tradice centrálního vytápění. Když se všude nastaví stejná teplota, například kolem 20 stupňů, ušetří nám to jakoukoliv další práci a starosti s regulováním teploty. Ale tento přístup, který využívá podle agentury STEM více než polovina Čechů, v současnosti může znamenat jen zbytečné plýtvání prostředků. Přitom stačí malá změna, která komfort v domácnosti neohrozí. Některým lidem může dokonce přinést lepší zdraví.
Praktický styl vytápění
Můžete se totiž rozhodnout topit doma cíleně po jednotlivých zónách. Vytápění se pak přizpůsobuje zvlášť různým místnostem a aktuálním potřebám jejich obyvatel. Přitom je to docela logické: Výhřev se zkrátka na dostatečnou teplotu zapíná jen tam, kde se zrovna vyskytujete.
Jelikož se lépe spí v chladnějším prostředí, v ložnici se příliš netopí. A už vůbec ne přes den, kdy je ve většině případů prázdná. Obývací pokoj se vytápí výrazněji a teplota se tam přidává hlavně na večer. V kuchyni se pak přitopí jen krátce a intenzivně, když je potřeba využít ji na vaření. Některé místnosti, jako například pokoje pro hosty, se pak přitápějí na obyvatelnou teplotu jen tehdy, když přijede návštěva.
Díky časovým spínačům nemusíte topit nepřetržitě v každé místnosti.
, ...
Tento systém se už roky praktikuje například na Ukrajině, kde je připojeno k teplu jen 62 % obytných a veřejných budov. Bývá tam tedy větší potřeba pomáhat si přímotopy a dalšími druhy doplňkového vytápění, které se přenášejí z místnosti do místnosti dle potřeby. Například v Kyjevě se pak některé domy připojují k centrálnímu vytápění jen na individuální žádost jejich obyvatel.
Jak vytápět po zónách?
Pokud se stylem vytápění po zónách inspirujete, neznamená to, že budete doma muset chodit navlečení v tlustých svetrech a teplých ponožkách. Jde spíš o lepší a efektivnější využívání termostatů a časových spínačů. Topte nejvíce tam, kde trávíte čas, a ostatní místnosti nechte temperovat na nízké teploty, aby stěny úplně nevychladly.
A když už budete teploty pro různé místnosti nastavovat, není od věci je přizpůsobit také nejčastějším doporučením odborníků. Ideální teplota pro obývací pokoje se většinou pohybuje kolem 20 až 21 °C. Ložnice ale snese klidně i 17 °C, zatímco chodbu a další málo využívané místnosti můžete udržovat jen na 15 °C.
Vysoké teploty nad 24 stupňů představují pro organismus nadměrnou zátěž.
, ...
Příliš tepla nepředstavuje pohodlí, ale spíš riziko
Řada lidí přitom i dnes zbytečně přetápí, za což pak mohou platit daň nejen penězi, ale i svým zdravím. Příliš vysoká teplota v interiérech totiž ohrožuje imunitu a člověk se pak při přechodu ven snáz nachladí. Suchý vzduch, který s vyšší teplotou souvisí, pak podporuje dýchací potíže a způsobuje únavu. Pokud se dlouhodobě topí až na 24 stupňů a více, může dokonce stoupat riziko infarktu nebo mrtvice.
České domácnosti mají teplo rády – teplota u nich většinou neklesá pod 20 °C. Podle průzkumu Evropské komise ale průměrná teplota v evropských domácnostech bývá dokonce vyšší a drží se na zhruba 22 °C. Světová zdravotnická organizace (WHO) doporučuje, aby teplota obytných místností v zimě neklesala pod 18 °C, což vidí jako minimální teplotu pro udržení zdraví.
Co z toho vyplývá? Není potřeba netopit vůbec, ale dělat to chytře. Někdy stačí malá změna návyků směrem k doporučovaným průměrům. Vyšší náklady za energie totiž podle odborníků představuje každý stupeň nastavený navíc. Přitom rozdíl při odebrání několika stupňů přestane většina lidí vnímat už po několika dnech.
