Ve zdech svého domu našel ukryté miliony. Místo radosti prožil peklo na zemi

Takové případy se skutečně staly a není jich zrovna málo. Většině šťastných nálezců ovšem do života přinesl podobný poklad spíše problémy než radost. Často příběhy zahrnovaly návštěvy právníků, komunikaci s dědici nebo pochůzky po různých úřadech.

Poklad z půdy, stropu nebo koupelny

V několika dokumentovaných případech lidé objevili desítky až stovky tisíc dolarů schovaných v podlahách, stropech nebo zdech starých domů. Peníze většinou ukrývaly lidé v dobách, kdy uložení peněz v bance nebylo samozřejmostí jako je tomu dnes. Logicky tak dávalo smysl své úspory schovat někde v domě. A právě z toho pak plynou (ne)šťastné nálezy řemeslníků či nových majitelů domů o mnoho let později.

Například Bob Kitts, řemeslník z Ohia, takto v roce 2006 našel při rekonstrukci koupelny ve zdi rovných 182 000 dolarů, tedy v přepočtu na dnešní měnu zhruba 3,8 milionu Kč. Bankovky pocházely z období Velké hospodářské krize a jejich původní majitel je schoval do duté zdi, kterou zakrývaly obklady.

Zvlášť zdi starých domů ukrývají mnohé. , ...

Stovky obálek s penězi doplněné o šeky se podařilo objevit také jistému instalatérovi z Texasu. Hotovost konkrétně ležela ukrytá za falešnou stěnou v kostele Lakewood Church. Další případ se stal v New Yorku, kdy se během renovace stropu v jednom z bytů našla hotovost v hodnotě 15 000 dolarů, tedy zhruba 316 000 Kč.

Co v takovém případě dělat

Samozřejmě se nabízí odpověď, že čestně jednat a nález odevzdat, případně jeho nalezení řešit s majiteli domu, dědici, právníky a podobně. Je třeba zdůraznit, že jakmile nález ohlásíte, stává se z něj právní případ. Peníze jsou zabaveny a začíná vyšetřování, ve kterém se zjišťují poměry, vlastnické nároky a další okolnosti. Pokud jste si tak představovali, že poklad nálezce využijte třeba ke koupi nového obydlí nebo ke koupi vysněné dovolené, opak je pravdou. Často jej spíše čeká sezení u právníků a návštěvy soudů.

Realita bývá krutá

Podobný osud dostihl i Boba Kittse, nálezce z Ohia. V jeho případě se totiž ukázalo, že balíky peněz patřily původnímu majiteli domu, jistému obchodníkovi. Z ničeho nic se také objevili jeho dědicové, které do té doby nikdo neviděl. Celá situace se stala velmi nepříjemnou, protože dědicové se začali svých práv hlasitě domáhat a celá věc skončila u soudu. Ten rozhodl, že se nález musí rozdělit mezi několik stran zahrnující nejen Kittse jakožto nálezce, ale také dědice původního majitele a dokonce současnou majitelku nemovitosti, u které Kitts jakožto řemeslník pracoval. Po zaplacení právních služeb, soudních výloh a daní však každému z nich zůstala zanedbatelná částka.

Nalezené peníze většinou nálezci štěstí nepřinesly. , ...

Vrátit se musíme i k instalatérovi z Texasu. Ten se peněžní obnos nalezení ve zdech kostela rozhodl poctivě odevzdat a byl za to odměněn (v souvislosti s předpokládanou hodnotou nalezených peněz a šeků) spíš nálezným v hodnotě 20 000 dolarů, tedy asi 421 000 Kč. Nicméně to nebylo jen tak, odměny se dočkal s určitým časovým odstupem a ještě po velkém tlaku ze strany veřejnosti.

Na tyto příběhy je zajímavé pohlížet zejména z perspektivy původních majitelů peněz. Ti se totiž většinou rozhodli své životní úspory ukrýt takzvaně „na horší časy“, aby měli rezervu a nemuseli se strachovat o budoucnost. Peníze pro ně měly být příjemnou jistotou. Nicméně pro náhodné nálezce z dnešních dnů jsou spíše nejistotou a mnohdy vstupenkou k soudním jednáním a právním sporům. Tedy jinými slovy jim ty „horší časy“ způsobí, než aby je z nich osvobodily.