Tento pokrm dřív babičky jedly z nouze, dnes je to delikatesa v luxusních restauracích. Navíc prospívá srdci i pokožce

Není se úplně čemu divit, jelikož řada těchto surovin vyniká opravdu skvělými výživovými hodnotami. Po právu se proto mohou řadit mezi takzvané superpotraviny. To je souhrnné označení pro potraviny bohaté na vitamíny, minerály, antioxidanty a další zdraví prospěšné látky. A právě cizrna, čočka nebo pohanka tuto definici bezezbytku naplňují. Jsou nutričně bohaté, skvěle zasytí a jejich přípravu většinou zvládne i začínající kuchař, který si je může připravit na mnoho rozličných způsobů.

Prastará cizrna

Její název pochází z latinského slova cicer, které odkazuje na rostlinnou čeleď luštěnin. Znát ji však můžete také pod názvem římský hrách. Jedná se o velmi starou plodinu, poprvé se objevila asi 3 500 př. n. l. na území dnešního Turecka. Od té doby se poměrně rozšířila, dnes ji pěstuje více než 50 zemí, mezi její největší producenty patří Indie.

Z nutričního hlediska je cizrna pokladem, jelikož platí za výborný zdroj sacharidů, bílkovin a vlákniny. Ne nadarmo je velmi často součástí jídelníčků mnoha redukčních diet. K dostání je cizrna většinou ve dvou variantách – v sušené a konzervované formě. Zatímco druhou jmenovanou variantu můžete po otevření prakticky ihned jíst, sušená verze si vyžaduje váš zásah. Před použitím ji propláchněte vodou a nechte ji v misce s vodou přes noc. Jejím namočením významně zkrátíte dobu vaření a předejdete možnému nadýmání či nafouknutí břicha.

Cizrnu lze přidat do salátů či těstovin, skvělá je rovněž jako pečená. Poslouží jako zavářka do polévky, případně k výrobě velmi populárního hummusu. Její oříšková chuť si získá téměř každého, celiaky nevyjímaje. Cizrna je totiž přirozeně bezlepková. Zároveň se pyšní vysokým obsahem vitamínů a minerálů. Získat z ní můžete třeba vitamín A, K, C nebo vitamíny skupiny B. Z minerálů obsahuje například hořčík, vápník či zinek, který podporuje obranyschopnost těla a přispívá k dobré kondici vlasů, nehtů a pokožky.

Cizrna obsahuje mnoho vitamínů a minerálů. , ...

Pohanka od pohanů

Pěstování pohanky má opravdu dlouhou historii, však také patří mezi jednu z nejstarších kulturních plodin. Její domovinou je pravděpodobně oblast jihovýchodní Asie, odkud se postupně rozšířila do celého světa. Mimochodem, odtud zřejmě pochází také její český název – když si vypůjčíme terminologii tehdejší doby, tak pohanku na našem území rozšířili takzvaní pohané z východu. 

Úplně botanicky správně pohanka není obilovinou, ale pseudoobilovinou. Tedy rostlinou, která se používá podobně jako obiloviny. Je přirozeně bezlepková a pro celiaky funguje jako náhrada potravin s vysokým obsahem lepku. Vyrábí se z ní dokonce bezlepková pohanková mouka, kterou lze využít k přípravě dezertů, chleba nebo třeba palačinek. Kromě toho si ji můžete připravit jako přílohu k jídlu, hodí se i do salátů či k přípravě kaše. Pro tu lze zvolit také pohankové vločky.

Ať už zvolíte jakoukoli formu, v jídelníčku by vám pohanka rozhodně chybět neměla. Platí totiž za bohatý zdroj kvalitních rostlinných bílkovin, a to nejen pro vegetariány a vegany. Pohanka rovněž obsahuje řadu vitamínů, namátkou třeba vitamíny B1, B2 přispívající k normální činnosti srdce či vitamín C a řadu prvků. Z nich můžeme jmenovat třeba hořčík, vápník nebo draslík. Kromě toho vyniká obsahem vlákniny a flavonoidů – zejména rutinu.

Mnoho podob čočky

Podobně jako výše zmíněné potraviny, má i pěstování čočky dlouhou tradici sahající dokonce až do neolitu. Pochází z oblasti přední Asie a Indie, přičemž zejména ve druhé jmenované zemi se stala důležitou součástí tamějšího stravování.

Polévka z červené čočky je velice chutná. , ...

Dnes známe dokonce několik druhů čočky, které se od sebe liší barvou i svým použitím. Patrně nejznámější a nejběžnější je zřejmě čočka hnědá, skvělá na přípravu omáček a polévek. Oproti tomu červená čočka tvoří základ potravy zejména obyvatel Středního východu. Vyznačuje se jemnou chutí a nemusíte ji před použitím namáčet. I z ní lze mimochodem připravit chutnou polévku, případně netradiční pomazánku.

Zelené čočce se dokonce někdy přezdívá „kaviár chudých“. Vyznačuje se lehce pikantní chutí, která asi nejvíc připomíná kombinaci oříšků s pepřem. Podobně jako červená čočka se nemusí namáčet a je vhodná jako náhrada jakékoli přílohy. Černou čočku, známou také jako čočka beluga, si oblíbila moderní gastronomie. Získá si vás jemnou oříškovou chutí, která vynikne v salátech, polévkách či pomazánkách.

Obecně platí čočka za významný zdroj bílkovin a vlákniny. Zasytí na opravdu dlouhou dobu, takže je vhodná ke konzumaci i při redukčních dietách. Má nízký glykemický index a obsahuje velké množství železa, hořčíku a vitamínů skupiny B. Stejně jako pohanka se i čočka řadí mezi přirozeně bezlepkové potraviny.