Turisté sdílí znepokojivé záběry z Chorvatska. Děsí je tvor číhající pod kameny i v botách

„Nedávno jsem na internetu narazila na video z Chorvatska, na kterém muž obrátí kámen přímo v kempu a pod ním se nachází hned několik štírů. Navíc jsem se dočetla, že tihle živočichové zalézají lidem do bot. Letos chceme do téhle země vyrazit na rodinnou dovolenou, ale po tom, co jsem viděla a četla, si už zde snad boty ani nesundám,“ píše paní Klára. Tihle živočichové v Chorvatsku skutečně žijí. Otázkou ovšem zůstává, zda jsou nebezpeční. Mohou nás nějak ohrozit?

Na tohle můžete narazit v Chorvatsku

Mezi živočichy, které byste v životě raději nepotkali, by řada lidí zařadila právě štíry. Tihle tvorové patří mezi pavoukovce, jsou tedy příbuzní pavoukům či klíšťatům. Žijí přitom hlavně v tropických a subtropických oblastech. Jenže turisté mohou na štíry, kterým se říká také škorpioni, narazit i v Chorvatsku. Takové setkání může vyvolat pořádné zděšení. Zvlášť když narazíte na jedince, který měří i 5 centimetrů. V této oblíbené turistické destinaci žije především štír italský a štír kýlnatý.

Představují štíři smrtelné nebezpečí?

Někteří ano. Třeba druh pregnantně nazvaný štír nejjedovatější, kterému se říká také „smrtonoš“. Ten (naštěstí) nežije v Evropě. Narazit na něj ovšem lze například v Egyptě. Štíři žijící v Chorvatsku nejsou pro člověka smrtelně nebezpeční, protože jejich jed je slabší. Přesto jedovatí jsou. Bodnutí však člověku může obvykle způsobit „jen“ bolest, pálení, zarudnutí, otok nebo svědění.

Štíři v Chorvatsku nejsou úplně největší, přesto mohou vyděsit , ...

Jak tyhle tvory poznat? Jako další pavoukovci mají hlavohruď a zadeček. Nápadná jsou hlavně větší klepeta a zadeček s jedovým ostnem. Štíři v Chorvatsku dorůstají skutečně maximálně 5 centimetrů, přičemž mají vesměs tmavě hnědou barvu. Pravděpodobně je tedy rozeznáte na první pohled. Pokud na ně narazíte, nemusíte panikařit. Druhy vyskytující se v Chorvatsku nejsou agresivní.

Co dělat, pokud se stanete obětí útoku?

Štíři jsou draví živočichové, kteří se ale přes den skrývají. Třeba pod kameny či kmeny stromů. Aktivní začínají být až za soumraku. Vyskytovat se mohou i v kempech, protože jde o otevřené prostory, jež bývají zarostlé a jsou tu kameny. Po nočním lovu se štíři ráno zase schovají – třeba do boty. Pokud si pak botu nazujete, štír vás v sebeobraně může bodnout, protože na člověka útočí jen v nebezpečí.

Bodnutí nebývá zase tak bolestivé. Bolest dokonce bývá menší než při bodnutí včelou či vosou. Alergici ovšem mohou mít na štíří jed stejnou reakci jako na žihadlo tohoto hmyzu. Pak je vhodné vyhledat lékařskou pomoc. Jinak ovšem stačí ránu očistit a přiložit chladivý obklad. Štíři každopádně mohou v případě ohrožení zaútočit i na psa, budete-li ho mít s sebou, což může být letos složitější.

Takový štír se může po nočním lovu schovat třeba do boty , ...

Štíři jsou mistry efektivity. U jednoho jihoafrického druhu dokonce vědci přišli na to, že produkuje relativně slabý a snadno vytvořitelný jed, pokud útočí na hmyz. Smrtelnější jed si potom „schovává“ na obranu – třeba na odražení útoku většího zvířete. Použít ho ale může i při pocitu ohrožení člověkem.

Žijí tihle živočichové také v Česku?

Spíš ne, takže se jich bát nemusíme. Faktem je, že na štíra kýlnatého lze narazit i u nás. Ovšem pouze výjimečně. Obvykle je do ČR zavlečen a dlouho zde nepřežije. Na internetu však můžete narazit na obrázek živočicha, který vypadá opravdu hrozivě a žije u nás v desítkách druhů. Obavy však může rozptýlit už jeho zoologický název – jde totiž o štírka. Takový štírek domácí měří jen 2,5 až 5 milimetrů. Navíc se živí roztoči, takže jeho přítomnost v lidských příbytcích nemusí být na škodu.