Kohoutková voda s citronem za cenu piva? Lidé v diskuzích kritizují novou praxi českých hospodských

Ceny „obyčejné“ vody z kohoutku jsou pak v některých případech srovnatelné s cenami nápojů, s jejichž výrobou a distribucí se pojí mnohem vyšší náklady. Není proto překvapením, že mnoho lidí tyto praktiky jednotlivých podniků kritizují. S obzvláště důraznou kritikou se pak setkávají hospody či restaurace, které navíc kromě vysokých cen používají určité nekorektní praktiky. Najdou se však i názory, které jsou zásadně proti jakýmkoliv nařízením, která by podniky přinutila k tomu, aby musely kohoutkovou vodu nabízet zdarma. Taková opatření přitom mohou být již brzy uvedená do praxe. 

Za kohoutkovou vodu téměř 100 korun: Lidé se proti vysokým cenám bouří

V současné chvíli na území České republiky neplatí jakékoliv legislativní opatření, kterým by se hospody či restaurace musely řídit při určování cen nápojů. 

Proto se v některých hospodách či restauracích můžete setkat s tím, že si za kohoutkovou vodu účtují i přes 50 korun. V některých případech cena atakuje i hranici 100 Kč, nebo ji dokonce překročí. Zákazník pak může za „obyčejnou“ vodu (případně s citronem) zaplatit i stejnou částku jako například za pivo. 

To se samozřejmě setkává s kritikou mnohých zákazníků. 

„Nesnáším to… a hlavně, když si objednám víno, tak k němu chci vždycky kohoutkovou vodu. A už se mi stalo, že mě odmítli. Do takových podniků už pak podruhé nejdu. Podle mého názoru by měli ke kávě nebo vínu dávat kohoutkovku automaticky,“ podělil se o svůj názor jeden z nich. 

„Na jakoukoliv jinou položku v menu si nedovolí nasadit takovou marži, tak se hojí na vodě. Dobrý podnik vydělává na spokojených hostech, kteří se neustále vracejí (tzn. na servisu a hlavně na dobrém kuchaři), ne na vodě a nápojích hostů, kteří zavítají 6× ročně. Nejde o vodu zadarmo, ale za přiměřenou cenu. 50 korun za džbánek je už opravdu přes čáru," napsala jiná z účastnic diskuse na toto téma. 

Problematické mohou být i nekorektní praktiky některých podniků 

Kritizované jsou i nekorektní praktiky některých podniků. Ty se například snaží v zákazníkovi vytvořit dojem, že nabízená voda je pozorností podniku. Následně je však započtena do výsledného vyúčtování. 

Platná legislativa neadresuje tyto praktiky konkrétně, nicméně definuje určité zásady, které by měl každý podnik dodržovat. Za zmínku stojí především skutečnost, že ceny musí být jasně dané a zákazník by je měl znát předem. 

Problém nastává ve chvíli, kdy zákazník jídelní lístek obdrží, avšak obsluha položí otázku ohledně nápojů dříve, než se stihne zorientovat. 

Zákazník by měl vždy znát cenu předem. , Shutterstock....

V některých evropských státech je voda zdarma daná zákonem 

Diskutující nezřídka poukazují na skutečnost, že některé evropské státy nařizují všem stravovacím podnikům, aby kohoutkovou vodu nabízely zdarma. Příkladem může být například Norsko. 

„Zatímco chápu, že podnikům by se nevyplatilo, kdyby si lidi kupovali jen vodu za pár korun, přijde mi totální nesmysl a skoro nemorální, když voda stojí jako pivo. Proč se nezavede zákon jako v Norsku, kde podniky musí kohoutkovou vodu nabízet zdarma? Nepřišlo mi, že by to lidi zneužívali, hosté utratí dost za jídlo a za kávu nebo pivo,“ podělil se o svůj názor jeden z uživatelů sociální sítě Reddit. 

Pozadu však nejsou ani země jako Francie, Itálie, Řecko, Slovinsko nebo Švédsko. Podmínkou je zpravidla jen objednání jídla. 

Ve Francii je voda zdarma daná zákonem. , Shutterstock....

Najdou se však i lidé s opačným názorem, a to nejen majitelé restaurací 

Evropská unie uvažuje nad tím, že by přiměla restaurace k nabízení kohoutkové vody zdarma prostřednictvím legislativních opatření. Mimo jiné tím chce snížit množství plastového odpadu. Někteří lidé jsou však jasně proti jakýmkoliv regulacím. 

„Mně je třeba sympatické, když mi nějaký podnik dá kohoutkovou vodu zdarma, ale regulovat to zákonem mi přijde jako úplný nesmysl. Ona ta kohoutková voda taky restauraci něco stojí (umytí nádobí, práci personálu…), a myslím, že jestli se to podnikateli dlouhodobě vyplatí, či ne, by si měl spočítat sám, namísto toho, aby o tom rozhodoval někdo v parlamentu.“ 

Na náklady, které se s prodejem kohoutkové vody pojí, upozornil i Luboš Kastner z Českého gastronomického institutu. 

„My máme náklady, které odpovídají nákladům na podnikání. To je, jako když se bavíme o ceně piva, jaké máme náklady na jeho cenu. Máme komplexní náklady podnikání a prodáváme za tržní cenu. Každý prodává za cenu, za jakou hledá odbyt na volném trhu. A tak by to mělo být.“

Někteří restauratéři pak upozorňují, že zavedení jakýchkoliv opatření by se nakonec stejně promítlo jinam, a to například do ceny hlavního jídla.