Zaměstnanci s dětmi do 15 let si mohou říct o kratší pracovní dobu či jiné směny. Šéf jim musí ve většině případů vyhovět

Pracujete na plný úvazek a zatímco dítě končí v družině už v 15:30, vy se domů dostanete až po 17:00. Manžel nebo manželka pracuje na směny, tchyně bydlí v jiném městě a dítě nemá kdo vyzvednout. Vcelku běžná situace má v Česku velmi silnou oporu v zákoně. Podle § 241 odst. 2 zákona č. 262/2006 Sb. mají zaměstnankyně a zaměstnanci pečující o dítě mladší 15 let právní nárok na kratší úvazek, pružnou pracovní dobu, pouze ranní směny nebo vynechání víkendových směn. A zaměstnavatel je povinen jejich žádosti vyhovět, nebrání-li mu v tom vážné provozní důvody. 

Co říká zákoník práce? 

Klíčové právní ustanovení, o které se může většina pracujících rodičů opřít, se nachází v § 241 zákoníku práce. Ten doslovně říká: „Zaměstnavatel je povinen přihlížet při zařazování do směn též k potřebám zaměstnankyně nebo zaměstnance pečujícího o dítě.“ Ve druhém odstavci zmíněného paragrafu se pak dále specifikuje, že nárok na úpravu pracovní doby mají kromě zaměstnanců a zaměstnankyň pečujících o dítě mladší 15 let také těhotné zaměstnankyně nebo zaměstnanci, kteří dlouhodobě pečují o osobu závislou na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost). 

Pokud by se zaměstnavatel rozhodl žádosti nevyhovět, musí k tomu mít vážné provozní důvody a samotné odůvodnění musí vždy přijít písemně. V praxi zákon však nijak nespecifikuje, co se provozními důvody vlastně myslí. Definici proto v posledních letech vytvářela primárně soudní praxe. Z dostupných judikatur přitom vyplývá, že zaměstnavatel musí prokázat, že by úprava pracovní doby skutečně narušila jeho provoz. Každou žádost je však třeba posuzovat individuálně. 

Jak je možné pracovní dobu upravit? 

Stejně tak jako zákon neupravuje samotný pojem provozní důvody, neupravuje ani konkrétní možné úpravy pracovní doby. V praxi však rodiče mohou požádat o celou řadu různých úprav. Nejčastěji se žádá o zkrácený úvazek, kdy dojde ke zkrácení standardních 40 hodin týdně na 35, 30 nebo ještě méně podle individuálních požadavků zaměstnance. Mzda se přitom úměrně snižuje. Některým rodičům však zaměstnavatel také umožní pracovat v režimu pružné pracovní doby, kdy se obvykle stanoví „základní“ pracovní doba, během které je zaměstnanec v práci, přičemž zbytek může tvořit home office. 

Někteří zaměstnanci se však zvládají v práci domluvit například na tom, že budou mít pouze ranní směny, vynechají víkendy nebo třeba některé konkrétní dny, kdy dítě nemá zajištěnou družinu nebo hlídání. V některých případech jsou zaměstnavatelé rovněž schopni obsadit jedno pracovní místo dvěma zaměstnanci se stejným druhem práce. Ti si mezi sebou rozdělí pracovní dobu. Mzda je v takovém případě samozřejmě poloviční. 

Jak podat žádost o úpravu? 

Pokud jako rodič přemýšlíte o úpravě pracovní doby, základem je vždy podat písemnou žádost. I když ji zákon v písemné formě výslovně nevyžaduje, je to běžná praxe a vřele se to doporučuje, protože pak máte v rukou důkaz o jejím podání. Uveďte v ní konkrétně, jakou úpravu žádáte, od kdy a proč. K žádosti můžete přiložit i kopii rodného listu dítěte a následně ji podat. Zaměstnavateli pak dejte rozumný čas na odpověď – zpravidla by vyjádření mělo trvat 2–4 týdny. 

Pokud by zaměstnavatel odmítl, žádejte písemné odůvodnění, na které máte ze zákona nárok. Jeho součástí by měly být zmiňované vážné provozní důvody, které by měly skutečně dokazovat, že by úprava pracovní doby znemožnila, narušila nebo vážně ohrozila provoz firmy. V případě, že budete mít pocit, že je odmítnutí neoprávněné, nebojte se obrátit na inspektorát práce, který může zaměstnavatele zkontrolovat a v případě porušení zákoníku práce rovněž uložit pokutu. V krajním případě můžete také podat žalobu, přestože mnoho zaměstnavatelů obvykle bývá k rozumným žádostem o úpravu pracovní doby velmi benevolentních. 

Podání písemné žádosti o úpravu úvazku je prvním krokem k nastavení udržitelných pracovních podmínek. , ...

Nebojte se o úpravu zažádat 

Klíčovým poselstvím je, že český zákoník práce dává rodičům pečujícím o děti do 15 let výrazně silnější právní ochranu, než si většina rodičů myslí. Nárok na kratší pracovní dobu je v zákoně pevně ukotven, takže to není jen pouhé přání, které si musíte se šéfem vyjednat. Zaměstnavatel má povinnost žádosti vyhovět, leda by prokázal, že by úprava narušila jeho provoz. 

Dobrou zprávou pro zaměstnance je také to, že česká pracovní kultura se pomalu, ale jistě mění. Zatímco ještě před 20 lety byla naprosto nemyslitelná představa, že zaměstnanec bude „diktovat“ zaměstnavateli, jak má vypadat jeho pracovní doba, dnes zákoník práce staví zájmy rodičů s malými dětmi na první místo. Nebojte se tedy se svými požadavky za zaměstnavatelem jít, uvidíte, že naprostá většina z nich se vám pokusí vyjít vstříc.