Rodiče berou vzdělávání do vlastních rukou. „Sami víme lépe, co naše děti potřebují, a chceme je učit doma“

Doma se v Česku učí stále více žáků. V minulém školním roce sice domškoláci představovali jen 0,76 procenta všech dětí školou povinných, přesto jich bylo už téměř 7 600. V ČR byla možnost domácí výuky zavedena v roce 2005. Původně jen pro žáky prvního stupně. Od školního roku 2016/2017 ale tato možnost existuje i pro děti na druhém stupni. Individuální vzdělávání, jak domškoláctví nazývá zákon, je přitom skutečně na vzestupu.

Proč chtějí mít rodiče domškoláka?

Důvody jsou různé. Za stoupajícím trendem domškoláctví může stát celkově větší počet žáků základních škol či psychické problémy dětí. Mnoha rodičům také nevyhovuje klasické školství a hledají alternativu. „Sami víme lépe, co naše děti potřebují, a chceme je učit doma,“ patří mezi běžné argumenty. Individuální vzdělávání vybírají i rodiče nadaných dětí, které se v běžné škole nudí. Vlastní tempo výuky je přitom obecně jeden z častých důvodů.

„Jsme spokojeni moc, užíváme si více jako rodina. Vzdělávání je mnohem efektivnější, nečeká se na to, až učivo pochopí 20 žáků ve třídě. Podřizujeme se jeho tempu, ve 2. třídě klidně učivo 5. ročníku,“ uvedla svou zkušenost jedna z maminek na portálu eMimino.

Co musí domácí výuka splňovat?

Domácí vzdělávání vždy vyžaduje zápis na kmenové škole, přezkušování a odpovědnost rodiče či jiného vzdělavatele. „O povolení individuálního vzdělávání žáka rozhoduje ředitel školy, kam byl žák přijat k plnění povinné školní docházky, na základě písemné žádosti zákonného zástupce žáka,“ píše se v odstavci 1 § 41 zákona č. 561/2004 Sb., tedy školského zákona.

Podle odborníků přitom rodiče vede k odchodu dětí z klasického školního systému stále častěji psychické zdraví dětí. „V poslední době stoupá počet žádostí zejména z důvodů zdravotních, pramenících z psychického stavu dítěte – úzkosti, respektive obtíže psychiatrického rázu a tak dále,“ uvedl pro web ČT24 Libor Mikulášek, ředitel pedagogicko-psychologické poradny Brno.

Některým dětem klasická škola nevyhovuje , ...

Jak vypadá běžný den domškoláka?

Rodiče program přizpůsobují potřebám potomka. Ačkoli domškoláci běžně využívají klasické učebnice, často jen nesedí v „lavicích“, ale dělají různé projekty, vyrážejí na výlety a věnují se i praktickým činnostem. Program je čistě na rodičích. Pokud dítě ztrácí pozornost, pustí se do nové práce. Obvykle zde není žádné zvonění ani přesně časově stanovený režim, tedy ani počet a délka hodin. Někteří odborníci ostatně volají po kratším vyučování a delších přestávkách i ve školách.

Domškolákům také v září začíná řada kroužků, kde se setkávají se svými vrstevníky. Proto je poměrně lichý hlavní argument kritiků, totiž že takové děti „nepřijdou do kolektivu“. Podle pedagožky Ivony Princlíkové dává domškoláctví rodinám společně prožitý čas i respektování individuálních potřeb. Na druhou stranu se skutečně nabízí otázka, jestli dětem také něco bere.

„Snad každodenní kontakt s vrstevníky, který bývá obvykle naplňován docházkou do různých kroužků. Někdy schopnost respektovat děti i dospělé v sociálním kontaktu, některé děti více upřednostňují samy sebe. Může chybět zkušenost získaná v různých rolích v sociálních skupinách, přijímání dohodnutých pravidel, samostatnost – spoléhají na rodiče,“ uvedla Princlíková pro pedagogický časopis Komenský.

Vyhovuje domškoláctví všem dětem?

 „Učím srdcem. Tím, že své děti znám, vím, jak jim třeba s nějakou látkou pomoct, vysvětlit ji jinak. Ale to hlavní na domácím vzdělávání vidím v tom, že se můžeme učit spolu, ve vzájemné důvěře a s radostí, a že i takto se upevňuje vztah mezi námi,“ uvedla maminka Jovana Chvojková pro Denik.cz. Mnohým dětem proto domškoláctví asi většinou více dává, než bere. Ne každému dítěti ovšem vyhovuje. Proto se ostatně někteří rodiče rozhodnou, že svého potomka vrátí do klasické školy.

 

 

 

 

 

Zobrazit příspěvek na Instagramu

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příspěvek sdílený Veronika Zelendová (@mamanacestach)