V Česku oblíbený výrobce skla bojuje o přežití. Jeho výrobky přitom doma mívaly statisíce Čechů

Kultovní francouzský výrobce proslul zejména sklenicemi, které jsou dobře známé i českým spotřebitelům. Duralex totiž vyráběl sklenice z tvrzeného skla, pro které se u nás vžil lidový název duritky. Originální duritky se sice vyráběly primárně v Dubí u Teplic od roku 1914, ale právě sklenicím od firmy Duralex se podařilo získat celosvětovou popularitu. Právě proto se objevily dokonce i na filmovém plátně – v rukou je držel například James Bond nebo Indiana Jones. Oblíbená francouzská firma se však již popáté za posledních 20 let ocitá na pokraji krachu. 

Duralex a jeho ikonické sklenice

Firma Duralex vznikla v roce 1927 v La Chapelle-Saint-Mesmin poblíž Orléans, když se zde tou dobou stavěly dílny na výrobu skla pro parfémový průmysl. Zásadní zlom přišel v roce 1934, kdy skupina Saint-Gobain v jedné z těchto továren vyvinula tvrzené sklo. Tento materiál se totiž o pár let později stal základem pro celou pozdější značku. Tvrzené sklo bylo několikanásobně odolnější než běžné a při rozbití se rozpadalo na drobné kostičky spíše než na ostré střepy. V roce 1945 proto byla oficiálně zaregistrována značka Duralex, která si rychle získala kultovní status. 

Mezi nejikoničtější modely, které dobyly svět, patří třeba Gigogne, což byl vůbec první model značky. Sklenice měly na dně vyražené číslo od 1 do 48 a francouzští školáci proto rádi porovnávali, který z nich má vyšší číslo. V Česku získal největší popularitu model Picardie, který měl charakteristický devítistěnný design z 60. let a typický skloněný profil. Právě ten byl předlohou pro značky, které se běžně prodávaly i u nás.  

Duralex podle dostupných zdrojů aktuálně zaměstnává asi 250 pracovníků a vlastní jednu továrnu v La Chapelle-Saint-Mesmin. Deník The New York Times přitom označil sklenice od společnosti Duralex za jedny z nejlepších sklenic k pití na světě. O kulturním přesahu svědčí třeba to, že Indiana Jones si v jednom z filmů dopřával whiskey z Duralexu, James Bond dokonce sklenici použil k chycení škorpiona. Na záběry přímo z továrny se můžete podívat ve videu níže.

Pátá insolvence za 20 let

Od června letošního roku je však firma již popáté v insolvenci. Samotná firma v oficiálním prohlášení již dříve uvedla, že k rozhodnutí dospěla po externím finančním auditu. Navzdory růstovému trendu značka nedokázala dosáhnout dlouhodobé finanční udržitelnosti. Proti ní hrají vysoké ceny energií, rostoucí náklady na suroviny i globální konkurence z Asie. Nepomohla ani crowdfundingová kampaň, ve které se Francouzům povedlo vybrat během pár hodin několik milionů eur. Ani to na záchranu značky, kterou mnozí považují za součást národního průmyslového dědictví, nestačilo. 

Mezi zájemci o převzetí Duralexu figuruje primárně francouzská průmyslová skupina Carlesimo se sídlem v Saint-Étienne, která běžně vyrábí slévárenské produkty pro průmysl, stavebnictví i námořní dopravu. Podle zákulisních spekulací je firma připravena investovat přes 5 milionů eur vlastního kapitálu, aby historického výrobce skla dokázala zachránit. Zájem projevily i další strany, ale není jasné, zda stihnou podat formální nabídky před definitivním soudním rozhodnutím, které má padnout zhruba v polovině září. 

Takzvané duritky byly populární za socialismu, protože bez problémů udržely i horké nápoje. , ...

Jak duritky souvisí s Českem? 

Většina Čechů neví, že zmiňované duritky mají výraznou souvislost s Českem, kde se tento název vžil pro veškeré sklenice z tvrzeného skla. Příběh českých duritek se začal psát už v roce 1914 v severočeském Dubí u Teplic, kde tehdejší sklárna Rudolfova huť rozjela výrobu lisovaného skla. Cíl byl jasný – nabídnout Čechům levnější alternativu k drahému ručně foukanému sklu. Zelené, modré i jantarové duritky z Dubí přitom byly po celá desetiletí součástí každé československé domácnosti a školní jídelny. 

Některé zdroje dokonce uvádějí, že design francouzských skleniček Picardie z dílny Duralexu vycházel právě z českých duritek, jejichž výroba začala o pár let dříve. Toto tvrzení však není historicky nijak prokázané. Duritky je přitom možné koupit i aktuálně, originální francouzské sklenice od Duralexu stojí zpravidla 60 až 90 korun za kus a pro mnoho lidí je to skvělá kombinace nostalgických vzpomínek, skvělého designu a také dlouhé životnosti. Krize, kterou firma právě prochází, je však varovným příběhem o zániku evropské tradiční průmyslové výroby. Zatímco kulturní hodnota značek, jako je Duralex, je nezpochybnitelná, jejich ekonomická udržitelnost v globalizované ekonomice a bez jasného obchodního modelu přestává být zaručena.