Vysoký nedoplatek za vodu neplaťte naslepo. Máte 30 dní na námitky, účet může nakonec jít za majitelem

Roční vyúčtování je pro mnoho domácností stresující událost. Když se v kolonce za vodné a stočné objeví částka, která několikanásobně převyšuje běžný průměr, je to šok. Ale rozhodně existuje řešení, a než z peněženky ihned vytáhnete desítky tisíc korun, je třeba udělat pořádnou kontrolu. Někteří nájemníci mají obavy, že se nedostanou k podkladům nebo přesným údajům, ale zákon stojí na jejich straně. Jen je třeba jednat včas.

Prvním krokem je kontrola

Nájemníci jsou často s majiteli nemovitostí domluveni tak, že v případě nedoplatku jim bude zaslána částka, kterou uhradí, a dále se o vodné a stočné nezajímají. Jenže podle zákona má nájemník plné právo požadovat doložení veškerých nákladů včetně jejich přesného rozúčtování. Pronajímatel nebo správce domu má povinnost tyto podklady na vyžádání bezodkladně doložit. V případě obřího nedoplatku se může jednat jen o administrativní chybu, případně překlep v odečtu vodoměru či špatně zadaný koeficient. Pokud se ale ukáže, že čísla na vodoměru souhlasí, je jasné, že voda bytem skutečně protekla. Ani v tomto případě nemusí být vyúčtování definitivní.

Proti podezřelému vyúčtování má nájemník právo podat písemné námitky. Pravidla Ministerstva pro místní rozvoj v tomto případě hovoří jasně a dávají nájemníkům silný nástroj k obraně. Na podání námitek je 30 dnů od chvíle, kdy bylo vyúčtování doručeno. Pokud si nájemník vyžádá doložení podkladů (jako jsou faktury od vodáren či protokoly o odečtech), lhůta 30 dnů začíná běžet až od doložení těchto vyžádaných dokumentů. Dokud nejsou námitky vyřízeny, není nájemník v prodlení s platbou sporné částky. Nesmí se však tato lhůta promeškat.

Nečekaně vysoké nedoplatky za vodu je třeba co nejdříve řešit. , ...

Když se účet za vodu zblázní

Podívejme se na konkrétní příklad z praxe. Běžnému nájemníkovi vycházejí roční náklady na vodu například na 8 000 až 10 000 Kč. Najednou ale dostane vyúčtování s nedoplatkem přes 20 000 Kč. Pokud se vyloučí chyba v měřidlech, na vině tak může být masivní únik vody. Tím nejtypičtějším je nepozorovaně protékající toaleta. I stěží slyšitelný pramínek v záchodové míse dokáže za několik měsíců protočit stovky kubíků vody. Další příčinou může být skrytý únik vody kvůli závadě na instalaci (jako je třeba prasklá trubka ve stěně). Otázkou pak zůstává, kdo nedoplatek skutečně zaplatí.

V takovém případě se bude rozlišovat, kdo nese odpovědnost za závadu v bytě. Mnoho lidí se mylně domnívá, že veškeré závady na vybavení bytu hradí majitel. Nařízení vlády č. 308/2015 Sb. jasně definuje tzv. drobné opravy, které hradí nájemce sám. Mezi ně spadají mimo jiné právě opravy splachovačů a jejich plováků, opravy a výměny vodovodních výtoků a mísicích baterií, opravy sifonů, výměny těsnění a údržba některých uzavíracích armatur a další drobné opravy. Pokud tedy nedoplatek v hodnotě přes 20 000 Kč způsobila protékající toaleta, z hlediska zákona jde o zanedbání údržby zařízení, za které nese odpovědnost nájemník.

Rozhodující je ohlášení problému

Existuje ještě jeden zásadní faktor, který může rozhodnout o tom, kdo nedoplatek zaplatí. Právní praxe posuzuje, zda nájemník o problému věděl, zda jej nahlásil pronajímateli a jak na to pronajímatel reagoval. Pokud nájemník o problému věděl a mlčel, je jasné, že nedoplatek za vodu hradí nájemník. Pokud praskla voda ve zdi nebo stupačkách a voda unikala tak, že to nešlo poznat, vina padá na pronajímatele. Rozvody nejsou drobnou opravou a nedoplatek jde za pronajímatelem. Pokud nájemník problém ohlásil a pronajímatel nereagoval, jde opět nedoplatek za pronajímatelem. Bude ale nutné dokázat, že o závadě věděl (ideálně písemně, e-mailem apod.).

V případě jakéhokoliv podezření na problémy s vodou je možné udělat jednoduchý test. Večer je možné si zapsat stav vodoměru a ráno jej zkontrolovat. Pokud čísla poskočila, v bytě je „tajný“ žrout vody a musí se okamžitě jednat.