Mladí často nevydrží v práci ani dva měsíce. Odmítají pracovat na místě, které se jim nelíbí a dělat práci, která je nebaví

Dnešní mladí lidé jsou v mnoha ohledech jiní než příslušníci předchozí generace. „Nemají problém se ozvat, když se jim něco nelíbí, velmi otevřeně, někdy si až člověk říká, že drze, ale snaží se věci řešit a myslím si, že je to z určitého úhlu pohledu dobře. Nenechají si líbit věci, které se jim nelíbí nebo nevyhovují, a také se nebojí zeptat,“ uvedla Kamila Čubanová z platformy Byznys pro společnost pro Seznam Zprávy. Mnozí mladí navíc odmítají pracovat na místě, které se jim nelíbí.

Mladým záleží na pohodě a náplni práce

Mladí z generace Z vyrostli v úplně jiných společenských podmínkách než příslušníci starší generace. Jejich realita je mnohem svobodnější. To se může střetávat s tradiční praxí firem, které vyžadovaly naprostou disciplínu a často i striktní podřízenost. Mladí nechtějí bezvýhradně poslouchat a přizpůsobovat se, takže nejenže se nebojí ozvat, ale zároveň odmítají pracovat na místě, které se jim nezamlouvá. Proto často končí v práci už po několika letech, ale někteří nevydrží ani první dva měsíce.

„Pokud ‚Gen Z‘ vyplní pauzu studiem, cestováním nebo třeba dobrovolničením, může jim to pomoci získat důležité zkušenosti a ujasnit si, co v životě chtějí. Nicméně u některých to může spíše prohloubit pochybnosti o tom, kým jsou, a jestli s nimi není něco špatně,“ uvedla pro CNN Prima News psycholožka Šárka Miková. Důležité je najít zlatou střední cestu. Mladí by se samozřejmě neměli „flákat“, ale ani udřít k smrti, což je koneckonců existující fenomén.

To, že mladým daleko víc záleží na pohodě a náplni práce, nemusí být od věci. Vezměme si třeba Japonsko. Byť i zde mladí lidé více dbají na stav zvaný work-life balance, přesto v práci přetrvává oddanost, disciplína a vysoké nasazení. Jenže Japonsko stárne, ekonomika nijak výrazně neroste a 50 až 90 hodin práce týdně si vybírá svou daň. V roce 2024 zde například bylo oficiálně evidováno 1 304 úmrtí souvisejících s přepracováním, přičemž v 89 případech šlo o sebevraždu.

V Japonsku je i u mladých lidí úplně běžná přepracovanost , ...

Fenomén quiet quitting

Pokud už mladí v práci vydrží, mnohdy nedělají víc, než musí. Tomu se říká quiet quitting, což je volně přeloženo „rychle vypadnout“. Příslušníci generace Z prostě pracují ve stanovené pracovní době za sjednanou mzdu a nechtějí pravidelně dělat práci navíc. Nechtějí tedy práci směšovat se soukromým životem, což sice může, ale nemusí zvyšovat pracovní výkonnost. Osm hodin v kanceláři neznamená osm hodin práce. Navíc to může vést právě k přepracovanosti a (v lepším případě) k syndromu vyhoření.

„Ta dnešní mládež, to za nás nebývalo“

Mezigenerační spory o hodnoty existují odedávna. Mnoho lidí, kteří nejsou spokojeni se svým současným životem, si minulost, ve které jim osobně bylo lépe, obecně idealizuje. Prostě bylo líp. Z toho ostatně plyne okřídlené rčení: „To je ta dnešní doba“. V psychologii se tomuhle procesu říká externalizace. Glorifikace minulosti a znevažování přítomnosti je proto odedávna naprosto běžné.

„Sto tisíc let každá generace kritizuje tu nastupující. A světe div se, ona si vždy poradila a měla se lépe než ta předchozí,“ napsal k článku o vztahu mladé generace k práci jeden z diskutujících na webu Seznam Zprávy. Pomineme-li, že další generace se neměla vždy lépe než ta předchozí (často ovšem vinou kroků svých rodičů), nářky nad mladou generací jsou zaznamenávány od té doby, co existuje písmo.

„Ztratil jsem všechny naděje, pokud jde o budoucnost naší země, když dnešní mládež převezme do svých rukou kormidlo řízení. Je to mládež nedisciplinovaná, drzá, nesnesitelná,“ uvedl před téměř 2 700 lety básník a myslitel Hésiodos. Co se stalo pak? Zrodil se „řecký zázrak“.