Češi už netouží po velkém domě se zahradou. Podle průzkumu dávají přednost malému bytu blízko centra

Pokud totiž člověk žije v odlehlejší lokalitě, která nemá dostatečnou vybavenost, znamená to, že bude spoustu času investovat do dojíždění. Běžné záležitosti, jako dostat děti do školy nebo se vypravit na nákup či k lékaři, se tak mohou proměnit ve vyčerpávající aktivity zabírající velkou část dne. Jestliže jde o obec se špatnou propojeností s městem, auto je navíc nutností. 

Významná ztráta času kvůli starostem navíc

V poslední době se v internetových diskusích objevuje celá řada podobných zkušeností a názorů, které bydlení v domě v cenově dostupnějších lokalitách za městem vyloženě zavrhují. V jedné z diskusí lidé například porovnávají život v brněnském bytě nebo v domě za Brnem. Jedna zúčastněná například uvádí: „My jsme třeba v bytě a ani bychom dům nechtěli. Furt někde jezdíme a kolem domu je příliš práce.“ 

Populárním se stává koncept „patnáctiminutového“ města. , ...

Jiná se zase přidává s popisem své zkušenosti s bydlením v domě za Prahou. Sice ji těšila velká zahrada, ale když zváží, kolik času strávila „taxikařením a vůbec dojížděním kamkoliv“, tak by raději volila byt v dosahu občanské vybavenosti. A takové výroky nejsou ojedinělé. Pro velkou část lidí je totiž dnes prioritou mít v pěší vzdálenosti dos­tupná alespoň ta nejdůležitější místa. 

Problémy spojené s příměstským bydlením přitom nejsou žádnou novinkou a jsou předmětem zkoumání urbanistů. Věnuje se jim například publikace architekta Jana Bittnera z roku 2023, který se zabývá dostupností občanské vybavenosti a dopravním chováním obyvatel pražských příměstských oblastí. Blízkost vzdělávacích zařízení podle něj vykazuje konzistentní souvislost s nižší frekvencí používání automobilu u ro­dičů, což naznačuje i odklon od cestování autem. 

Stačí menší byt v blízkosti stěžejních bodů 

Představa o tom, co je to pohodlné bydlení, se tak může měnit. A právě vlastní zkušenost s dojížděním za téměř každou potřebou může mnohdy názor lidí na toto téma úplně otočit. Přestává pak pro ně být luxusem mít pět velkých místností, zahradu a rozlehlou garáž. Naopak si začnou vážit možnosti vyjít z bytu a za chvilku dojít do obchodu s potravinami nebo do lékárny. Ocení i fakt, že děti zvládnou do školy docházet samy. Pro méně časté pochůzky pak rádi využijí toho, že si jednoduše mohou sednout na tramvaj nebo autobus a zanedlouho dorazí i do centra města. K pocitu domova v dané lokalitě pak může přispívat i blízká oblíbená kavárna, restaurace nebo třeba dobře vybavené sportoviště. 

Za ideální je pak považovaná vzdálenost základních věcí, které člověk v běžném životě potřebuje obstarat, do 15 minut chůze nebo jízdy na kole od domu. Koncept takzvaného „patnáctiminu­tového bydlení“, který se původně vyvinul z urbanistické teorie, se přitom netýká jen Česka nebo Prahy. Je globálním trendem a hlásí se k němu například i Paříž, Kodaň, Milán nebo australské Melbourne a další města, která se mu snaží přizpůsobovat své čtvrti.

Úklid klidu nepřidá 

Lidé, kteří mají zkušenost s bydlením v domě za městem, také často zmiňují náročnou údržbu, těžkou práci na zahradě odvíjející se od ročních období a namáhavý úklid rozlehlých prostor. V jedné debatě například žena popisuje, že ačkoliv vlastní dům, upřednostnila by byt s větší terasou. Čas, který teď běžně stráví údržbou domu a rozlehlé zahrady, by raději využila na cestování a zábavu. Nezbytný kus přírody pak někomu vynahradí alespoň park v blízkosti domu, kam se mohou vydat na víkendovou procházku, „vypustit“ do něj děti nebo tam chodit venčit psy. 

Podle průzkumů dokonce dům nemusí být ani zárukou šťastného dětství. Ať už ale byt nebo dům, nejdůleži­tější je pro Čechy bydlet ve vlastním. Podle průzkumu pro Komerční banku a stavební spořitelnu Modrá pyramida od agentury Ipsos z roku 2025 je to preferovaná forma bydlení pro naprostou většinu Čechů. Uvedlo to 87 % respondentů nad 18 let.