Pražští elektrikáři berou částky, o kterých se zbytku republiky ani nesní. Kdybych to věděl, neztrácím čas na vysoké

Praha má svoje tempo a svoje ceny. Na jedné straně tu vznikají startupy, digitální firmy a vzdělávací projekty, které lákají mladé lidi s diplomy. Na druhé straně se tu denně hledají lidé, kteří umí něco úplně jiného – zapojit, opravit, změřit, vyřešit. Ti druzí, ti s kufříkem nářadí, mají dnes navrch. Zatímco absolventi vysokých škol nastupují do práce s hrubou mzdou kolem čtyřiceti tisíc, elektrikář s praxí může vydělat dvojnásobek.

Dnešní elektrikář si přijde i na sto tisíc měsíčně. , ...

Luxusní řemeslo

Z aktuálních ceníků pražských firem vyplývá, že běžná hodinová sazba se dnes pohybuje mezi 700 a 900 korunami. Některé podniky mají paušál 1 500 Kč za první hodinu včetně výjezdu a 600 Kč za každou další.

U pohotovostních zásahů se ceny dostávají ještě výš, 2 000 až 2 800 Kč za první hodinu nejsou výjimkou. Připočtěte dopravu po městě, víkendové příplatky, a jste na částkách, které ještě před pár lety působily přehnaně. Dnes už ne.

Praha diktuje vlastní ceny

Důvod je prostý, málo lidí, hodně práce. V Praze působí stovky elektrikářů, ale kalendáře mají plné na týdny dopředu. Město je logisticky náročné, parkování, doprava, krátké časové okno mezi zakázkami. Kdo přijde, riskuje zpoždění a nervy, proto si za službu nechá zaplatit.

Trh se chová jako jakýkoli jiný nedostatkový sektor, poptávka převyšuje nabídku. A pokud někdo umí a zvládne reagovat rychle, jeho sazba může stoupat k hranici, která je mimo Prahu jenom těžko představitelná.

Srovnání platů

Pro srovnání: Podle Jobs.cz si čerstvý absolvent vysoké školy vydělá v průměru 41 439 korun hrubého měsíčně. Průměrná mzda v Česku podle dat Českého statistického úřadu (ČSÚ) dosahovala ve druhém čtvrtletí 2025 49 402 Kč hrubého, medián byl 41 115 Kč.

Zkušený pražský elektrikář se přitom může reálně dostat až na 100 000 Kč měsíčně. Není to výjimka, při plném vytížení, pohotovostech a několika víkendových směnách se k téhle částce dostane poměrně snadno.

Kvalifikace, která mizí

Za rostoucími cenami je dlouhodobý problém, ubývá lidí, kteří tu práci opravdu umí. Střední školy už roky hlásí nízký zájem o technické obory a elektrotechnika není výjimkou. Jenže tohle řemeslo není o „šroubování zásuvek“. Je to přesná, odpovědná práce s napětím a bezpečností, kterou nelze dělat napůl.

Elektrikáři v produktivním věku dnes pracují na maximum. Firmy si je přetahují, zákazníci volají i večer a bytové domy hledají stálé servisní partnery. A když se poptávka drží vysoko a noví lidé nepřicházejí, ceny prostě rostou.

Poptávka po dobrých elektrikářích je vysoká. , ...

Reálný příklad ze života

Majitelka bytu v Praze volala, že nefunguje polovina světel. Elektrikář dorazil do dvou hodin. Diagnostika, výměna vadného jističe, test funkčnosti, hotová práce za 90 minut. Účtenka vystavena na 2 000 Kč za první hodinu (pohotovost), 950 Kč za druhou, 500 Kč doprava. Celkem 3 450 Kč. Za jistotu, že večer zase svítí.

Práce mluví sama

Je fér říct, že vysokoškolské vzdělání má stále smysl, nabízí stabilitu i širší uplatnění. Jenže v době, kdy se rukama vydělá víc než hlavou, se tahle hranice ztenčuje. Řemeslo znovu nabývá hodnoty, kterou mu doba na chvíli vzala.

Řemeslo a vzdělání nejsou protiklady. Potřebujeme obojí, lidi, kteří vymýšlejí, i ty, kteří opravují. Pražští elektrikáři jen připomínají, že dobrá práce má cenu vždycky.