Jak velký byt byste měli mít pro 4člennou domácnost podle tabulek? Většina lidí v Česku si žije výrazně nad poměry

Ačkoliv noviny plní v poslední dekádě články o tom, že je v Česku nedostatek bytů, průměrná podlahová plocha na osobu neustále roste. Toto číslo nám ukazuje, na jaké obytné ploše žije jedna osoba. Podle statistik tak žijí české rodiny v prostorách, které výrazně přesahují oficiální evropské standardy i doporučení pro účelné sociální bydlení.

Otázkou ale zůstává, jak velký byt skutečně čtyřčlenná rodina potřebuje. Z pohledu ekonomiky a udržitelnosti je totiž efektivní, pokud se společnost drží tabulek, nikoliv pouze osobního komfortu. Tyto tabulky a normy určují, kolik metrů čtverečních je nezbytných pro důstojný život, aniž by docházelo k plýtvání zdroji. 

Mnoho českých rodin žije z hlediska prostoru nad poměry , ...

Standardy podle Eurostatu a norem

Evropský statistický úřad Eurostat používá pro definici adekvátního bydlení koncept „přiměřeného počtu místností“. Podle těchto výpočtů by měla mít čtyřčlenná rodina složená ze dvou dospělých rodičů a dvou dětí minimálně tři až čtyři obytné místnosti. Zásadním faktorem je pak věk a pohlaví dětí. Zatímco u sourozenců stejného pohlaví stačí podle standardu jeden pokoj, u bratra a sestry tabulky předpokládají samostatné pokoje od 12 let věku. V přepočtu na metry čtvereční je podobné rozložení mezi 65 až 75 metry.

Podle odborníků je tak standardním bytem pro čtyřčlennou rodinu jednotka o velikosti 3+1 nebo 4+kk. Co se týče rozložení jednotlivých místností, tabulky jasně hovoří o tom, že největší by měl být obývací pokoj. Doporučuje se až 20 metrů čtverečních. Ložnice obou rodičů vyžaduje alespoň 12 metrů čtverečních a dětský pokoj taktéž, pokud je pro obě děti dohromady. Pokud by měly být zvlášť, jde o 8 metrů čtverečních pro každé z nich. 

Tři pokoje jako národní standard

Podle dat ze sčítání lidu jsou v České republice nejčastějším typem bydlení byty o třech obytných místnostech s podlahovou plochou mezi 60 a 79 metry čtverečními. Toto by také na první pohled tabulkám odpovídalo. Nicméně statistiky zároveň ukazují, že plocha na jednu osobu v Česku prudce a dlouhodobě roste. Ještě před dvaceti lety bylo na jednoho člena průměrně 20 metrů čtverečních obytné plochy. V současnosti jde o 30 až 35 metrů čtverečních.

Velká, a dnes už nejspíš i menší města se snaží s tímto „bojovat“ už při výstavbě nových bytů. U novostaveb je totiž podlahová plocha podstatně menší než u starých bytů v cihlových domech ještě z dob před socialismem. To stejné platí i pro rodinné domy. 

Byty v novostavbách jsou stále menší, lidé si ale raději připlatí za prostor , ...

Proč žijeme nad poměry a co to stojí

„Nad poměry“ v našem případě neznamená luxusní vybavení nebo větší příjmy, ale více prostoru na život pro jednu osobu. A faktorů, které s tímto souvisí, je hned několik. Tím prvním je stárnutí populace. Silná generace “Husákových dětí” už mnohdy žije v bytech o velikosti 2+1 nebo 3+1 sama. Děti se odstěhovaly a rodiče se buďto rozvedli, nebo ovdověli. Také páry v důchodovém věku často zůstávají ve velkém bytě, ve kterém žili po celý život i s několika dětmi. To vše v rámci statistik průměrnou obytnou plochu prudce zvyšuje.

Dalším faktorem je i pohodlí. Ačkoliv se staví menší domy i byty, dle odborníků jsou lidé ochotni se dokonce více zadlužit jen kvůli kousku prostoru navíc. Prostorový nadstandard ale není jen o pohodlí nebo o zvyku, nese s sebou i stinné stránky.

Celý tento problém má hlavně ekonomické dopady na jedince i společnost. Pro majitele domu či bytu to znamená vyšší náklady na energie. Neefektivně využité metry jsou tak kvůli zbytečnému vytápění pouhou ekologickou zátěží a zvyšují emise skleníkových plynů. Důležité je také zmínit, že jde i o jeden z důvodů, proč je v Česku nedostatek bytů či domů k bydlení. Pokud čtyřpokojové byty obývají samotní senioři, rodiny s malými dětmi musí naopak do podstatně menších prostor.