Manžel roky tvrdil, že platí dům a energie, já „jen“ nákupy. Když jsme to spočítali, doma vypuklo peklo
České domácnosti utrácejí nejvíce za bydlení, vodu, energie a paliva. Hodně nákladné ovšem bývají i potraviny a nealkoholické nápoje. Minimálně u větších rodin. Finance mohou být v manželství velkým tématem. A ne vždycky tématem příjemným. Někde se také dlouho „zametají pod koberec“.
„Manžel roky tvrdil, že ‚táhne domácnost‘, když platí hypotéku, energie a opravy. I před známými několikrát řekl, že já platím jen nákupy. To mě naposledy tak namíchlo, že jsme to jednoho večera doma spočítali. A vypuklo peklo. Zjistili jsme, že já utrácím přes 20 tisíc korun, zatímco on jen 16 600 Kč. Manžel nedokázal pochopit, že výdaje čtyřčlenné rodiny na oblečení, děti, drogerii, léky a školní potřeby jsou tak vysoké,“ píše paní Anna. Jak to tedy je? Mohou „pouhé“ nákupy překročit výdaje na bydlení?
Za tohle utrácejí české domácnosti nejvíc
Občanský zákoník říká, že „každý z manželů přispívá na potřeby života rodiny a potřeby rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná“. Ačkoli tedy existuje povinnost přispívat na potřeby života rodiny a domácnosti, nemusí to být půl na půl. To je však dobře pro ty, kdo si myslí, že když platí dům, energie a opravy, přispívají na domácnost většinovou částkou.
Podle Českého statistického úřadu (ČSÚ) domácnosti v ČR vydávaly vloni za bydlení v průměru 8 897 korun měsíčně. Jenže tahle částka zahrnuje i lidi ve vlastním. V nájemních bytech průměrná částka atakuje 13 tisíc korun. Připočteme-li opravy, je o něco vyšší. Jídlo a pití dnes ovšem stojí měsíčně přes 3 tisíce korun na osobu. Čtyřčlenná domácnost tak může už jen za potraviny a nápoje utratit stejně jako za veškeré výdaje na bydlení. To si je třeba uvědomit.
Ve hře jsou také další nákladné položky
Nákupy pochopitelně nezahrnují jen potraviny a nápoje. Pomineme-li výdaje za pohonné hmoty, spoření apod., k výsledné částce je nutné ještě přičíst útraty za oděvy, léky nebo věci pro děti, které zahrnují pleny, hračky, dětské oblečení či školní potřeby. Podle statistik vyjde jen základní výbava školáka v průměru na 3 tisíce korun za jedno dítě. K tomu je ovšem nutné připočíst také pravidelné měsíční náklady na obědy, dopravu, družinu nebo kroužky. Jedno dítě ostatně stojí rodiče přes 2 miliony korun.
I výdaje na drogerii a oblečení mohou dosahovat několika tisícovek měsíčně. Nemalou položkou mohou být i léky. Má-li dítě třeba cukrovku (diabetes), spoustu věcí je možné pokrýt penězi od pojišťovny. Náklady na kvalitní potraviny a doplňky nehrazené pojišťovnou však mohou rodinný rozpočet opět o něco navýšit. Peníze stojí také hračky nebo hry. Takové výdaje přitom nemusí být zbytečné, protože mnohé výrobky rozvíjejí motoriku, fantazii a logické myšlení.
Jak v manželství přistupovat k financím?
To, že manželka utratí za nákupy více než manžel za dům, energie a opravy, skutečně není ničím nereálným. Právě naopak. Částka může i bez pohonných hmot či spoření v rámci čtyřčlenné rodiny úplně klidně přesahovat 20 tisíc korun. Aby nedocházelo k situaci, která je popsána v úvodu, měli by manželé o finančních otázkách a utrácení spolu pravidelně hovořit. Tím je možné předejít nedorozuměním a nepříjemnostem. O financích je ostatně vhodné mluvit i s dětmi.
„Z psychologického pohledu záleží správa financí ve vztahu nejen na penězích, ale zejména na komunikaci, důvěře a sdílení odpovědnosti. Otevřená komunikace o finančních záležitostech může pomoci předcházet stresu a konfliktům, neřešené finanční neshody mohou vést ve vztahu k hlubokým rozkolům. Klíčové je najít společně cestu, jak respektovat individuální potřeby a zároveň pracovat na společných cílech a snech,“ uvedla psycholožka Radka Loja pro iDnes.
Hrají útraty roli při případném rozvodu? Uzavřením manželství vzniká společné jmění manželů. Podle občanského zákoníku jsou podíly obou manželů stejné, byť to neplatí vždy. Pokud se ale oba sezdaní partneři finančně podílejí na chodu domácnosti a nedohodnou se, soud často rozdělí majetek v poměru 50:50.
























































