Soud rozhodl, kdy se za pracovní úraz považuje samotná cesta do práce. Mnoho lidí zbytečně přichází o peníze

Znalost legislativních opatření, která se této problematiky dotýkají, je naprosto bezpochyby velmi žádoucí. V opačném případě mohou zaměstnanci zbytečně přicházet o peníze, které je možné v souvislosti s úrazem získat. Často se přitom nejedná o zanedbatelné částky. 

Které zákony se této problematice věnují? 

Pravděpodobně nejdůležitější legislativní opatření v tomto směru představuje zákon č. 262/2006 Sb. (zákoník práce).

Ten byl schválen 21. 4. 2006 a účinnosti nabyl dne 1. 1. 2007. Od té doby však prošel několika novelami, které jej doplnily či případně upravily jeho znění. 

Za jakých okolností může být úraz při cestě považován za pracovní?

Definice tohoto pojmu je v zákoníku práce poměrně jasně daná. O tom, co lze, či naopak nelze považovat za pracovní úraz, rozhoduje zejména § 271k. Podle něj je pracovním úrazem poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. 

Nadále se jako pracovní úraz posuzuje rovněž takový úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů. 

Příklady z praxe

Klíčová je především část „úraz, který zaměstnanec utrpěl pro plnění pracovních úkolů“. Tuto definici je možné převést do praxe tak, že pokud například přecházíte na pokyn nadřízeného z jedné firemní budovy do jiné a během cesty si v důsledku zanedbané údržby chodníku zlomíte nohu, tento úraz je možné považovat za pracovní. 

Podobně tomu může být rovněž v souvislosti s venkovní cestou mezi recepcí a kanceláří, pokud zároveň dojde ke splnění předpokladů, které jsou zmíněné v § 271k. 

Za pracovní úraz lze za určitých okolností uznat i distorzi kotníku. , ...

Dále je možné za pracovní úraz označit újmu, ke které došlo při cestě na oficiální pracovní schůzku nebo během služební cesty. 

„Plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a z právních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty,“ je výslovně uvedeno v § 273 zákoníku práce. 

„Plněním pracovních úkolů je též činnost konaná pro zaměstnavatele na podnět odborové organizace, rady zaměstnanců, popřípadě zástupce pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci či člena evropské rady zaměstnanců, člena vyjednávacího výboru nebo ostatních zaměstnanců, popřípadě činnost konaná pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy, pokud k ní zaměstnanec nepotřebuje zvláštní oprávnění nebo ji nevykonává proti výslovnému zákazu zaměstnavatele, jakož i dobrovolná výpomoc organizovaná zaměstnavatelem,“ jsou v tomto paragrafu upřesněné další stěžejní informace. 

Pracovním úrazem naopak není úraz, který se zaměstnanci přihodil na cestě do zaměstnání nebo zpět. Tato informace je v zákoníku práce přímo zmíněná. 

Kdo o uznání pracovního úrazu rozhoduje a co dělat, pokud neuspějete 

Jak praví § 105 zákoníku práce, rozhodnutí o uznání nebo naopak neuznání pracovního úrazu je zcela v kompetenci zaměstnavatele úrazem postiženého zaměstnance. Pokud by došlo ke sporu, zaměstnanec má možnost obrátit se na soud. 

Rozhodnutí o uznání pracovního úrazu je v kompetenci zaměstnavatele. , ...

„V případě, že dojde ke sporu a nedohodne se zaměstnanec se zaměstnavatelem o uznání pracovního úrazu, pak je dále možné řešit tuto záležitost pouze soudní cestou. Orgány inspekce práce, tj. Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce, nemohou do této záležitosti zasahovat a měnit rozhodnutí zaměstnavatele o uznání či neuznání pracovního úrazu,“ je uvedeno přímo na oficiálních internetových stránkách Státního úřadu inspekce práce. 

Posudek soudu se vždy týká především toho, zda skutečně existuje souvislost mezi úrazem a plněním pracovních úkolů. V tomto směru se zohledňuje hledisko místní, časové i věcné.