Mulčovací kůra po čase hnije a přitahuje škůdce. Nahrazuje ji materiál, který vydrží déle a je bezúdržbový

Mulčování je pro mnohé pěstitele nenahraditelnou technikou, která jim pomáhá udržet v půdě vlhkost a v létě zabránit jejímu přehřívání. Také díky ní například lé­pe hospodaří s vodou nebo se jim daří držet na uzdě plevel, který může jinak rostliny snadno vytlačit­. Často pak sa­hají právě po mulčovací kůře, která v záhonech pů­sobí přirozeně a es­teticky dotváří okrasný efekt rostlin. Má ale i některé nevýhody. 

Kvůli mulčovací kůře mohou rostliny strádat 

Ta první souvisí s tím, že se vyrábí z drcené kůry nejčastěji jehličnatých stromů. Postupně se pak v záhonech rozkládá, což je pro organické materiály sice při­rozené, ale vedlejším efektem tohoto procesu je, že spotře­bovává dusík, který odebírá z půdy. Ten pak rostlinám chybí a v důsledku deficitu této zásadní živiny mohou strádat. Dochází pak u nich například ke žloutnutí listů nebo špatnému růstu. Tato nevýhoda lze však kompenzovat použitím hnojiva s jeho obsahem. 

Pod vlhkou kůrou se daří slimákům, kteří pak mohou škodit rostlinám. , ...

Velké kusy kůry nejsou pro mulčování dokonce vhodné vůbec, protože po nich voda stéká a nedostane se přímo pod ně do půdy. Ve vlhkém prostředí si navíc mohou pod kusy kůry libovat šneci a slimáci, kteří mohou rostliny okusovat. Ani drobnější ku­sy pak nejsou ideální předev­ším pro čerstvě založené záhony, protože mladé nezakořeněné rostliny mohou pod silnou vrstvou­ kůry nebo kvůli nedostatku dusíku uhynout. 

Lepší řešení v podobě „odpadního materiálu“ 

Modernější alternativou mulčovací kůry je dřev­ní štěpka. Jedná se opět o odpadní materiál ze zpracování stromů, ale kutilové si ji mohou vyrobit dokon­ce sami, a to třeba ze spadaných větví z vlastního pozemku pomocí speciálního přístroje – štěpkovače. Tím se zvyšuje i její dostupnost. Výsledný materiál má nepravidelnou strukturu, vytváří vzdušnější vrstvu a voda tak lépe proniká ke kořenům rostlin. Zároveň však omezuje její odpařování a dobře potlačuje plevel. 

Velkou výhodou dřevní štěpky je také pomalý roz­klad. Bez výrazné potřeby doplňování vydrží zhruba 3 až 5 let, což z ní dělá téměř bezúdržbovou volbu pro mulčování. Oproti tomu mulčovací kůra se doplňuje většinou každé jaro a jednou za 4 roky je nutná její kompletní výměna. 

Štěpka se dá vyrobit z větví pomocí štěpkovače z větví a zbytkového dřeva. , ...

Na každý záhon jiné řešení 

O tom, jaký materiál je pro položení na záhony univer­zálně nejlepší, se nedá jednoduše rozhodnout. Kaž­dý typ záhonu a rostlin totiž může potřebovat trochu jiné podmínky­. Štěpka má však š­iroké spektrum použití. 

Pokud pochází z listnatých ovocných stromů, hodí se mezi zeleninu, bylinky i trvalky. Ideální je však i mezi keře nebo stromy. Štěpka z jehličnanů obsahuje více pryskyřice, a proto najde uplatnění spíš při mulčování lesních trvalek, stromů nebo keřů. Její nevýhodou je, že v silnější vrstvě může udusit malé rostliny. Varianta z listnatých druhů může být také osidlo­vaná celou řadou hub, což je však běžný rys, který má štěpka společný s mul­čovací kůrou. 

Ta může dokon­ce ve vlhku začít hnít a plesnivět, zvlášť pokud je položená v příliš silné vrstvě. Kvůli vysokému obsahu pryskyřice, která z ní často vytéká, se navíc kůra vůbec nehodí mezi bylinky, zeleninu nebo skalničky. Některé rostliny ji však snášejí dobře a v její společnosti se jim daří. Jedná se například o keře, živé ploty, rododen­drony, borůvky, ne­bo vřesy a odolné trvalky. 

Například štěrk pak odborníci doporučují pro dekorativní použití hlavně u bylinek a skalniček. Na záhony ve svahu se pak hodí například juta, která dokáže efektivně zadržet vodu tak, aby nestékala po svahu dolů, což je například častý problém mulčovací kůry.