„Odmítáme platit opravu svých aut za to, že někdo neumí parkovat.“ K nalezení viníka lidé často používají mafiánské praktiky
Stačí přijít ke svému autu, kde je najednou velký škrábanec nebo promáčklina na dveřích, a objeví se vztek. Ten umocňuje i to, že za stěrači chybí jakýkoliv vzkaz s omluvou nebo kontaktními údaji. Informace o viníkovi tedy neexistují. Řada lidí se pak snaží jednat a rozjedou vlastní pátrání, třeba přes sociální sítě. Tím se ale sami mohou ocitnou na hraně zákona.
Přitom se nejedná o ojedinělou situaci. Najít poškozené auto bez jediného vodítka kdo za škodu může vyvolává pochopitelnou frustraci, protože i nabourání zaparkovaného vozidla se podle zákona považuje za dopravní nehodu. Ale jelikož chybí viník, pojišťovna nemůže škodu uhradit z povinného ručení a nepomůže ani Česká kancelář pojistitelů. Ta totiž uhradí škodu jen v případě, kdy při nehodě došlo také ke zranění a současně škoda přesáhla 10 tisíc korun.
Pokud majitel nemá sjednané havarijní pojištění, zaplatí tak veškeré náklady zpravidla sám. Ty se však mohou vyšplhat i na desítky tisíc korun. Není se proto čemu divit, že se část majitelů vozů rozhodne neznámého řidiče vypátrat sama.
Kdo mě naboural? Prosím o jakékoliv informace
K tomu, aby o něm zjistili nějaká vodítka, pak majitelé vozů využívají nejčastěji Facebook. Tam se pak objevují fotky aut společně s jejich SPZ, kamerové záběry nebo třeba přímo záběry neznámého pachatele z palubních kamer – zkrátka cokoliv má majitel auta k dispozici. K výzvě, zda někdo nemá informace ke zjištění totožnosti, pak přidá čas, kdy se incident odehrál, a také místo nehody. Součástí výzev je často i příslib finanční odměny, pokud někdo poskytne kontakt na viníka nebo ho správně ztotožní.
Podobné akce však v sobě mívají celou řadu protizákonných prvků, jelikož narušují práva dalších lidí. Tematiku pořizování a šíření záznamů osob řeší občanský zákoník, který upravuje podmínky ochrany soukromí, osobnosti a podoby člověka. Říká například, že „zachytit jakýmkoli způsobem podobu člověka tak, aby podle zobrazení bylo možné určit jeho totožnost, je možné jen s jeho svolením.“ Některé přešlapy jsou pak také v rozporu s pravidly GDPR, které popisuje Úřad pro ochranu osobních údajů.
Pořizované videozáznamy mají totiž sloužit hlavně k ochraně majetku (například kamera mířící na vstupní vchod nebo zahradu domu) nebo jako důkazní materiál u soudu. Veřejné pátrání po viníkovi dopravní nehody na sociálních sítích zpravidla do kolonky „legální“ patřit vůbec nemusí.
Jak podobnou situaci řešit správně?
Pokud na svém zaparkovaném vozidle zaznamenáte škody, v první řadě je důležité zajistit důkazy, a to i v případě, pokud máte sjednané havarijní pojištění. Celou škodu důkladně nafoťte, spolu s případným videem pořízeným kamerou z palubní desky, a předejte policii. Tu je nutné opět zavolat i v případě, kdy máte havarijní pojištění. Pojišťovna by totiž bez záznamu o nehodě nemusela pojistné plnění uznat. Kontaktujte ji ideálně hned po sepsání protokolu s PČR.
Samotná PČR pak může vyzvat veřejnost, aby se přihlásili svědci, kteří by mohli viníka identifikovat. Pokud navíc k události došlo na nějakém veřejném místě, kde se předpokládá vybavenost kamerovými systémy, například na parkovišti nákupního centra, policie si může kamerové záznamy od provozovatele vyžádat.
Běžně dochází také k situacím, kdy majitelé sice incident na PČR nahlásí, ale sami se pak snaží po viníkovi pátrat ještě po sociálních sítích, aby se s ním sami ideálně co nejrychleji dohodli. Takové jednání však může být kontraproduktivní. Jakmile se nehoda na PČR nahlásí a dodají se všechny relevantní informace, už by se celý případ měl nechat pouze v jejich gesci.
Podobně rozporuplně jednala například majitelka auta, která se nedávno zapojila do FB diskuse s příspěvkem „ujetí od nehody“. Nehodu policii sice nahlásila, ale domnívala se, že by mohla situaci vyřešit domluvou, aby policii nezatěžovala. Zveřejnila tento příspěvek (později však sama uznala, že to bylo zbytečné a měla nechat PČR dělat svou práci):
„Díky svědkům nehody máme SPZ viníka, typ auta, popis řidiče a spolujezdce. Dokonce i čas s termínem nehody. Proto prosím řidičku XXX (pravděpodobně značky XX), která nám dne XXX v sobotu v 17:40 nabourala auto, nadále vylezla se svým partnerem z auta, aby zkontrolovala škodu a ujela, ať se mi ozve do zpráv. VŠE je hlášeno na PČR.“
Situací, kdy mohou facebookové skupiny celé věci prospět, je případ, kdy incident majitel vozidla popíše a případně připojí i fotografii či video, ale bez konkrétních údajů nebo obličejů osob. Je však třeba připojit výzvu, aby se případní svědci nehody obrátili na policii, která už celou věc prošetřuje.





Sledovat v Google Zprávách





















































